Spolupracovníci StB, aneb o kom se nehovoří....

Záznam o spolupráci Miloše Zemana ze 31.ledna 1984 a záznam o spolupráci Václava Klause z 1.února 1984

A záznam v dokumentech o spolupráci s Stb našeho milého profesora, narcise a egocentrika Klause ze 6.dubna 1988

Tak by mne zajímalo, když tedy jsou politici lustrováni, aby se mohli seznamovat s utajovanými skutečnostmi, kdo lustroval tyto dva?

Tak co si myslíte Vy??? komentujte

Dej LIKE

Tweet

VAŠE KOMENTÁŘE _______________________________________

Jak to s námi myslí KSČM?

LIKE :D

Tweet

VAŠE KOMENTÁŘE _______________________________________

Zvýšíme Vám důchody

ČSSD se konečně vytasila s předvolebním slibem podle vzoru:"Nikdo Vám nemůže dát tolik, kolik my Vám
můžeme slíbit." Naštěstí je jasné, že po volbách přijdou s oblíbenou formulkou: "Sliby nebyly zasezeny do reálného ekonomického rámce." a zůstane vše při starém. Já budu ale chvilku konfrontační. Kdo jim na tenhle slib skočí? Důchodci, kteří mají pocit, že od státu dostávají málo?

Nemám nic proti důchodcům, jsou to naši rodiče, tety, strejdové, tcháni, tchýně a někdy ještě i prarodiče. Nicméně, pokud by měl důchodce dostat tolik co do důchodového systému vložil, jeho důchod by měl být zhruba poloviční. Ne, nedělám si legraci. Důchod by měl být 5000 korun měsíčně. A někteří důchodci (zaplať pámbů, že jich není moc) dají hlas ČSSD protože si myslí, že od státu dostávají málo. Chtějí ze systému ještě víc než dvojnásobek toho co do něj vložili.


Pojďme si to spočítat:

Průměrný věk dožití v ČR je 78 let. Průměrný věk odchodu do důchodu je pod 61 let. Průměrný věk počátku vydělávání je 20 let.

Tj člověk je 17 let v důchodu, 41 let vydělává, 20 let nedělá nic. Z 41 let vydělávání je třeba odečíst 4 roky za 10% nezaměstnanost, 2 roky mateřskou žen. Tyto roky stát lidem platí. Dostáváme se do poměru: 20 let nic (v lepším případě, stát platí v té době učitele atd.), 35 let vydělávání, 23 let vyplácení.

Za 23 let stát vyplatí zhruba (11 000 měsíčně) 3 000 000 korun.

Za 35 let do systému průměrný občan odvede (15% z 24 000 x 12 měsíců x 35 let) 1 500 000.

Něco tady neodpovídá viďte?


Nabídka ČSSD na zvýšení důchodů je naprosto nehorázný úplatek a ekonomický zločin. Lidé, kteří to akceptují, jsou čistokrevní sobci.

Totalita nám nehrozí, autoritářství ano

Strach z možných diktátorských choutek Miloše Zemana zcela jistě není na místě. Avšak jeho soustavné překračování prezidentských pravomocí a označování ústavních zvyklostí za idiotské, zvlášť v atmosféře silné lidové podpory, která se prezidentovi dostává, může toto jednání znamenat nebezpečný precedens do budoucna.

Velký díl viny nese zavedení přímé volby prezidenta. Dokud byla hlava státu volena parlamentem, ocitala se pod silnou kontrolou této zákonodárné instituce, která přirozeně bránila svůj statut klíčové instituce v zemi a udržovala stabilní parlamentní systém. Prezident tak byl nucen jednat v onom masarykovském duchu nadstranickosti. S přímou volbou se však tento doposud zaběhnutý systém mění. Hlava státu je najednou volena lidem, proto se kandidát snaží co nejvíce zaujmout, předkládá své názory na aktuální politickou situaci, hodnotí ji. Tím se ale už během samotné volby prezidentská funkce výrazně politizuje, což je ovšem v přímém rozporu s funkcí prezidenta, jak je chápána v parlamentním systému. Navíc prezident, tím že byl zvolen lidem, získává pro svou funkci obrovský mandát, který mu přirozeně dává pokušení jít za rámec svých pravomocí. Takový prezident si může říci, že tu sice jsou nějaká ústavou daná pravidla, nicméně pokud si ho lid přeje a jeho navrhované kroky schvaluje, tak pak jen zprostředkovává vůli lidu. Taková myšlenka by byla krásná v případě, že by se objevil skutečně moudrý vládce, který to se svou zemí myslí vždycky dobře a nikdy se nemýlí. Jenže pokud bychom skutečně žili ve světě takovýchto vládců, tak bychom rovnou mohli zrušit demokracii, protože by zkrátka nebyla zapotřebí. Vládce by prováděl jen ty kroky, které by byly v souladu s přáním všech, a tudíž by nikdo neměl potřebu se bouřit. Ne nadarmo někteří političtí teoretici a filozofové tvrdí, že nejefektivnějším způsobem vládnutí by byla osvícenská diktatura.

Jenže to je jen teorie. V reálném světě potřebujeme soustavu pravidel, kterou v našem případě hraje demokratická ústava řídící se principem brzd a rovnovah, tedy trojím dělením moci. Jednoduše proto, že výše popsaní ideální vládcové neexistují. A není jim ani Miloš Zeman. Proto je důležité pravidla dodržovat, a proto Karlu Schwarzenbergovi a některým dalším politikům, zejména z řad pravice, v jejich rétorice o nutnosti ctění a dodržování ústavních zvyklostí rozumím. Byť si nedělám iluze, že jde spíše o mocenský boj a udržení pozic v nejvyšších patrech politiky než upřímně myšlenou obranu demokracie.

Nikdy jsem se nebál, že by se do České republiky mohla vrátit diktatura, komunismus či jakákoliv jiná forma totalitního zřízení. Máme přece stabilně fungující ústavu, relativně slabé politické strany, které nejsou schopny v prostředí poměrného volebního systému získat rozhodující moc a převzít zodpovědnost za veškeré státní struktury v zemi. A nezměnil jsem tento názor ani nyní. Čeho se však můžeme obávat, a jsem přesvědčen, že tato hrozba existuje, je možnost nastolení jakési autoritativní demokracie. Demokracie, ve které navenek působí zavedené demokratické principy, pravidelný cyklus voleb a multipartijní systém. Ale ve skutečnosti se pod tímto pozlátkem skrývá mocenský kartel, jakýsi oligopol nejsilnějších stran, které se dokáží domluvit a přes zdání mocenského souboje si ve skutečnosti rozdělují moc. Popravdě řečeno, něco podobného jsme tu už přece měli. Stačí si vzpomenout na opoziční smlouvu, ve které však ona opozice ve skutečnosti vůbec úlohu opozice nezastávala, naopak stranila tehdejší vládnoucí klice. Někteří určitě namítají, že podobný systém, o kterém hovořím, zde přece funguje i v současnosti. Nemyslím si však. Česká politika není dostatečně homogenní na to, aby mohla vytvořit nějaké skryté spojenectví. Naopak je příliš fragmentovaná a rozhádaná. Tedy alespoň prozatím.

Opět, i v případě hrozby autoritářské demokracie, si můžeme namluvit, že jsme přeci členové sjednocené Evropy a ta, v případě hrozby nástupu nějakého autoritativního režimu v jedné z členských zemí, má dostupné instrumenty a páky jak antidemokratický proces v dané zemi zastavit. Jenže nemá. Tato chybná představa založená na samozřejmosti udržení demokracie v Evropě totiž začíná ztrácet na přesvědčivosti v okamžiku, kdy se podíváme na Orbánovo Maďarsko. Jeho strana Fidész má v parlamentu faktickou většinu, opozice je rozdrobená, slabá a nepředstavuje pro své občany žádnou odpovídající alternativu. Strana Viktora Orbána podniká kroky na omezení veřejného života, potlačuje svobodnou kulturu, volné podnikání a postupně skrze třídu oligarchů ovládá veškerá média v zemi. Veřejnoprávní média, která v každé vyspělé zemi tvoří oporu demokracie, zde hrají roli hlásné trouby vládnoucí strany. Samozřejmě, že nelze takovýto systém přímo označit za totalitu. Ale skutečně je to ještě demokracie?

Ostatně podobný systém byl vybudován i v Itálii za doby působení mocného oligarchy Silvia Berlusconiho. V obou případech byla Evropská unie naprosto bezmocná. Nepomohly apely, doporučení ani rezoluce. Evropské společenství zkrátka nedisponuje žádným instrumentem, který by mohl politické dění v členských zemích ovlivnit. Tento fakt možná potěší euroskeptiky, ale dlouhodobě, pokud chce být Evropa jednotná, to evropskou myšlenku ohrožuje.

Je znovu nutné říct, že pravicové výroky o záchraně demokracie před moc si uzurpujícím prezidentem jsou dosti nadnesené, zvlášť neadekvátní jsou srovnání s roky 1948 či 1968, které několikrát použil Karel Schwarzenberg. A i přes dosavadní kroky Miloše Zemana tu v dohledné době skutečnou hrozbu demokracii nevidím. Na druhou stranu, jak Orbán v Maďarsku, tak Berlusconi v Itálii se k moci dostali po období dlouhé politické krize, hluboké nedůvěry občanů ve státní instituce a celkového chaosu. A to se právě děje nyní u nás. Těžko někoho přesvědčovat o hrozbě návratu totality, ale určité nespecifikované riziko jakési putinizace, orbánizace či berlusconizace, jak nedávno poznamenal rakouský deník Die Presse, tu je. Každý režim, ať už demokratický nebo totalitní se po dvou dekádách své existence dostává na rozcestí. Je to přirozené, protože přichází nová generace a s ní i nové myšlenky. Tak tomu bylo, jak například v poválečné západní Evropě (nepokoje v roce 1968 od Británie po SRN), tak i v Československu (Pražské jaro 1968). Nyní i my se opět nacházíme na podobném rozcestí. A je jen na nás jakou cestu zvolíme.

Sýrie a její vliv na finanční trhy

Začátkem týdne proletěla světem informace, že byly v Sýrii použity chemické zbraně. Syrská vláda v čele s Bašarem Asadem je měla použít proti rebelujícím povstalcům. Sám Asad se od nařčení distancoval a oponoval tím, že použití zbraně tohoto typu a rozsahu je nelogické v místě, kde má i vlastní síly. Nicméně OSN vyslalo skupinu inspektorů, kteří měli situaci prošetřit a vyhodnotit, zda byly opravdu chemické zbraně použity. Ti si včera řekli ještě od další čtyři dny, než se doberou výsledku. Prezident Spojených států Barack Obama v ten samý den prohlásil, že chemické zbraně byly použity.

Rebelující opozice v Sýrii měla do nedávna pouze tichou podporu západních zemí a neoficiální finanční pomoc USA, nicméně teď to vypadá, že by se mohla spojenecká vojska do konfliktu, který povstalci vedou proti vládnoucímu režimu a prezidentu Bašáru Asadovi, fyzicky zapojit. Informační agentury již vypisují pravděpodobná data, kdy k útoku dojde a dokonce, na co bude zaměřen. Vzhledem k tomu, že inspektoři OSN požadují ještě 4 dny na další výzkum, je nepravděpodobné, že by se vojenská intervence západních vojsk udála dříve než po víkendu. O tom informovala již agentura Cyrrus a dnešní zpráva v Radiožurnálu dokonce označila za pravděpodobný den zahájení útoku úterý. Sám Barack Obama prohlásil, že před sebou nevidí dlouhodobější konflikt, ale spíš trest za použití chemických zbraní na nevinné civilisty. Spolu s USA se budou angažovat také armády Velké Británie, která podle dnešního článku v Mladé frontě E 15 tlačí na zásah v Sýrii a je jednoznačně pro a Francie. K nim se pravděpodobně přidá Turecko a údajně již zmobilizované Jordánsko. Také Izrael hlásil částečnou mobilizaci z důvodu obavy o odvetu.

Vedle toho že zprávy o přípravě na útok mohou děsit všedního člověka, výraznou dávku nejistoty dodaly také na trhy. Obchodníci a investoři se teď snaží přesunout své transakce směrem od rizikových aktiv do bezpečných přístavů. Podle Komerční banky jsou těmito „bezpečnými přístavy“ tradičně měny japonský jen a švýcarský frank a potom také například německé dluhopisy.

Co se měn týče, nakonec převzal veškerou iniciativu americký dolar. Navzdory zmíněným jistotám ze Švýcarska a Japonska začal dolar posilovat proti všem svým majoritním rivalům a podle agentury reuters.com byl obchodníky označen, jako nejvíce „safe-haven“ aktivum mezi měnami. (Nutno však podotknout, že v případě japonského jenu si Centrální banka Japonska (BoJ) v čele s Haruhiko Kurodou nepřeje silný jen a pomocí uvolňovacích kohoutů drží jen nízko, jako vedlejší efekt boje s dvacetiletou deflací v zemi). Již od včera tedy americká měna roste a z téměř 1,34 usd / eur stlačila euro na škálu mezi 1,3200 – 1,3250 dolaru. Podle Jiřího Škopa z Komerční banky je dolar vůči euru chápán jako stabilnější a tudíž se v době nejistoty, kterou rozsévá právě situace v Sýrii, jeví, jako lepší investice a na trhu forex jeho cena roste. Pokud by však došlo k uvolnění napětí nebo by časem momentální emoce roztály, dolar povolí a euro bude pravděpodobně získávat zpět svou sílu. Důležitou podporu vidí analytici na hodnotě 1,3200 dolaru, pod kterou se euro zatím nepropadlo.

Samozřejmě vedle syrské otázky jsou zde stále ještě další faktory, které americkou měnu zvedají. Dnes odpoledne byla zveřejněna silná makroekonomická data z USA, která mluvila o výrazném poklesu žádostí o podporu v nezaměstnanosti (za minulý týden byla jejich hodnota nejnižší od října 2007) a naopak o růstu ekonomiky v druhém čtvrtletí roku 2013 o 2,5 %. Silné ekonomické údaje znovu podpořily očekávání redukce kvantitativního uvolňování, která by podle části analytiků měla přijít už na zářijové schůzi Federálních rezerv (Fed). To, že se ekonomika USA soustavně uzdravuje, je teď již relativně jisté, nicméně jde o to, jestli to centrální bance a jejímu šéfu Benu Bernankemu stačí k tomu, aby nákupy aktiv a tisk peněz omezil. Více o Federálním rezervním systému i vlivu Sýrie na trhy se můžete dozvědět zde.

autor: Jan Rys

pokračujte dále:

Kdo, co? Úplatek – Komu, čemu? Politikovi

Korupce. V poslední době až přehnaně moc skloňovaný výraz. Termín, který vešel do vědomí lidí zejména díky nejvyšším kruhům domácí politiky. Podle některých možná příčina stále se zhoršující situace v této zemi. Je však korupce lokálním personálním problémem pouze těch pár stovek mocných, kteří mají přístup ke státním a evropským penězům?

O úplatkářství a jeho všemožných odrůdách víme, jak se zdá, velmi mnoho. O korupci nemluví jen věčně breptající hospodští vysedávači. Řeší se téměř všude a státní aparát, ať už jakkoliv kvalitně či nekvalitně, se ji snaží potírat a stíhat. Ačkoliv podle nedávné „kauzy Nagyová“, kdy NSS udělal ohledně definice imunity nesmyslný krok zpět, to tak třeba vypadat nemusí.

Kde je však příčina onoho destruktivního problému? Pamatuji si jednu zajímavou definici korupce:  „Korupce je mravním selháním jednotlivců, na které doplácíme všichni.“ Pokud bychom se řídili tímto výrokem, museli bychom považovat úplatkářství za individuální problém jedinců. Tím bezpochyby může být, avšak většina individuálních problémů má původ právě v celé společnosti. Problém korupce proto považuji za problém sociální, tedy problém celé společnosti. Stačí se podívat skrz na skrz naši republikou a známky ilegálního chování najdeme snad všude. V každé profesi se nějakým způsobem krade či určitým způsobem ohýbá zákon. Neškatulkujme tedy uplácení do vlastního šuplíku, podívejme se na něj s nadhledem a berme jej jako jakoukoliv jinou ilegální činnost. I když se v tomto případě dotýká nás všech, jelikož se jedná o peníze státu, z principiálního hlediska je to stejné jako daňový únik podnikatele či dovoz kradeného auta mechanikem.

Korupci rozhodně neobhajuji a ani ji nijak neschvaluji. Ale hoď kamenem ty, kdož jsi bez viny. Možná je ono snažení o „nahrabání si“ jenom postkomunistickým pozůstatkem ve společnosti, možná jsme holt jako Češi jen morálně zkaženým národem. Rozhodně se však nechovejme pokrytecky a zamysleme se nad tím, jak bychom se asi zachovali, kdyby nám někdo nabídl „krabici bílého se sedmi“ jen za to, že zakázku dostane zrovna a právě tahle firma.

Pokud chceme úplatkářství a jinou formu korupce kritizovat, měli bychom začít u sebe. Kritika by totiž měla být v první řadě legitimní.

autor: Tomáš Kalenský

pokračujte dále:

Václav Klaus do voleb? Hip, hip. HURÁÁÁ

Odjakživa platí ono staré rčení, když dva dělají totéž není to nikdy totéž. Platí to mezi manželi, při posuzování dětí, sousedů, spolupracovníků a samozřejmě i politiků. Je „něco jiného“ když „zahne“ manžel než když zahne manželka, když něco udělá jedno dítě, často to posuzujeme jinak než když to udělá to druhé a to samé i v práci.

A v politice? Tak tam by se tento princip dal krájet, tak je hustý. Často, velmi často udělá politik ještě něco horšího než jeho předchůdce, ale dokáže to vokecat tak, že z toho vyjde daleko lépe. A nebo právě naopak.

U nás máme takový hvězdný duet dvou polistopadových prezidentů, u nichž zcela bezpečně víme, jak budou jejich činy posuzovány. U Vašíka prvního, prvorozeného, víme, že cokoli udělal bylo dobře. Zatímco u Vašíka druhorozeného víme, že udělal vše špatně.

Vašík prvorozený kraloval v naší krajině asi dvanáct a půl roku a vše co udělal bylo perfektní a vše co řekl, dalo by se tesat do žuly nebo alespoň vyvěsit na Ruzyňském letišti. Například taková lapálie, že prodal svoji půlku Lucerny za předraženou cenu státní firmě, jako úplatek za tolerování generálního ředitele Junka, je maličkost, která nestojí za řeč.

A aby se síly vyrovnaly, tak Vašík druhorozený teatrálním způsobem strčil do kapsy protokolární pero, které naší delegaci právoplatně, dle všech zvyklostí, patřilo a díky ČT, která obecně a Drtinová konkrétně, má Klause ráda jako osinu v prdeli, byl z toho celosvětový skandál.

Nějakých řekněme deset miliónů ze státní kasy do prezidentské nevadí, ale jedno pero, prý s Lapidus Erectus, kamenem, který způsobuje erekci na několik let na možná na doživotí poškodí nejen pověst prezidenta i Česka. Glasnosť má své meze, soudruzi a nelze ji uplatňovat výběrově. Na jednoho ano a na druhého ne.

A po této celkem nezáživné předehře řeknu asi toto: Václav Havel, který prezidentoval asi o čtvrtinu déle než Václav Klaus, má na všem nehynoucí zásluhu a na ničem žádnou vinu. Byl přece „jenom prezidentem“ a dopustil se třeba takových hrdinských činů, že utekl z boje o Slovensko.

Ale Václav Klaus, přesně z tohoto důvodu, byl prezidentem přesně deset let, může za všechno. Není samozřejmě lepšího řešení než všechny svá vlastní pochybení, všechny své vlastní nezdary svést na jednu osobu a tu pak veřejně upálit.

A přesně takové Autodafé (slavnostní vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacířem či odpadlíkem u španělské či portugalské inkvizice) se počátkem tohoto roku konalo na základě vykonstruovaných následků lednové amnestie. Lidé jakoby ztratili rozum a poukazovali na „nesmírné škody“, které lidem vzniknou a za půl roku se ty škoda vypařily do neznáma.

Václavu Klausovi moc politického času nezbývá. Musí se připravit na prezidentské volby 2018, kdy hodlá zatopit Miloši Zemanovi a podle všeho, co Miloš vyvádí, vůbec není bez šance. Je mu sice o nějaký pátek více než Milošovi, zase ale není impregnován tabákem a alkoholem.

Ovšem nyní píšeme podzim2013 anikoli předjaří2018 aVáclav Klaus se rozmýšlí zdali a ke komu se přidá. Na samostatné politické uskupení je pozdě, to by klaplo při řádném termínu voleb. Teď musí někomu propůjčit své jméno a charisma.

Zajisté by svou kandidaturou popudil řadu lidí, již teď jsou ty hlasy slyšet. Na druhou stranu by ale potěšil sice menší, ale ještě na malou skupinku svých příznivců. A nějakých, buďme realisté, 5% - 7% hlasů by Klausovi zcela stačilo, aby se stal lídrem opozice.

A z pozice lídra opozice (ono se to krásně rýmuje), kterému by skončil mandát poslance někdy koncem října 2017 by mohl směle, z naprosto unikátní pozice, nastoupit k prezidentským volbám 2018, samozřejmě jen za předpokladu, že ten nesmysl (ale zábavný nesmysl) s přímou volbou prezidenta, nebude zrušen.

autor: Jiří Hermánek

pokračujte dále:

Otevřený dopis panu K. Schwarzenbergovi

Pane Karle Schwarzenbergu,
 v rozporu s čs. právem oslovován a označován jako kníže,

z toho, co se dozvídám (kromě mnoha jiného a i horšího) o Vašem prohlášení pro rakouský nedělník Presse am Sonntag , že cituji: „U M. Zemana v důsledku životních návyků, (kdy máte na mysli sklony k požívání alkoholu), došlo k neuvěřitelným změnám osobnosti“, se mi dělá nevolno. Je skutečně ubohé a pod lidskou důstojnost sdělovat cizím (rakouským, resp. sudeto-německým ) novinářům o prezidentovi upachtěné a nemorální úvahy, které jsou evidentně na hranici slušnosti, korektnosti, cti a morálky. Vaše upocené, ničím nepodložené úvahy a domněnky, ( mezi lidem se tomu říká žvásty nebo kecy, ten slovník Vám jistě není cizí) zveřejněné v tisku, by za jistých okolností mohly být považovány za trestné jako pomluva a urážka osobnosti. Jen díky velikosti skutečného demokrata, jakým pan prezident Zeman je, mohou být tyto nechutné lži a pomluvy velkoryse přehlíženy. Je mi Vás opravdu líto, že nejste schopen unést realitu z prohrané bitvy o prezidentský stolec, z následné politické situace v ČR, z čehož pramenní totální degradace Vaší „knížecí“ morálky, slušnosti a cti, kterou tak bezostyšně směřujete na hlavu prezidenta Zemana.
 Je až zarážející, jak s Vámi cloumá uražená ješitnost, domýšlivost, nepravdy, falešná neupřímnost a stařecká senilita. Vaše tvrzení, rovnající se ani ne tak spekulativním domněnkám, jako spíše záměrným a cíleným pomluvám, navenek vyslovujete jako fundovaný a zkušený odborník – psycholog, ačkoliv k tomu nemáte žádné lékařské, natož vědecké či jiné podklady, natož vzdělání. Nicméně vydáváte je za své životní zkušenosti! Na jakém základě, jakým právem takto hodnotíte člověka, jehož nejste přítelem, kterého už z principu nemáte rád, natož abyste znal jeho osobní, zdravotní, potažmo psychický stav?
 Zamyslel jste se také sám nad sebou, jaký Vy jste člověk? Vy jste snad bez chyb, nedostatků a co se alkoholu týká, Vy jste snad zapřisáhlý abstinent? Připomenu Vám tedy Váš rozhovor, který jste poskytl jako host Frekvenci 1, kde jste mj. řekl: „ Miloše Zemana považuji za starého borce v politice. Považuji ho za výborného řečníka a oceňuji na něm i to, kolik množství alkoholu snese”. Jedním dechem jste však dodal, že také chlastáte. "Chlastám. Chlastám všechno a nejradši pivo,“ svěřil jste se, pane kníže, Frekvenci 1. Včem tedy vidíte životní návyky (rozuměno na požívání alkoholu) M. Zemana ve srovnání sám se sebou? Notabene, pokud “chlastáte” (a jistě ne jen posledních pár let), pak s ohledem na Vaše stáří (jste cca o 6 let starší než M.Z.) jste na tom s “návyky” stejně, ne-li hůře než Miloš Zeman!
 Vaší snahou není konstatovat zdravotní stav, psychiku a mysl M. Zemana, Vaší snahou je osobu prezidenta Zemana dehonestovat, abyste tím uspokojil své ego, svou poraženeckou mysl a zklamání, že se Vaše osoba nedostala na jeho místo, o které jste tak usiloval, stejně jako zklamání z událostí a skutečností, které z toho vyplynuly. Chápu, že vzhledem k halasné, masmédii a řadou osobností podporované kampani Vaší osobnosti ve volbách na prezidentský post byl neúspěch (porážka) velkým zásahem do Vašeho ega. Do světa hlásáte, jaký jste demokrat, jak to se všemi myslíte dobře, přesto nejste schopen se přenést, jako dospělý, mnoha lidmi mylně považovaný jako zkušený a charakterní člověk přes fakt, že jste byl na hlavu poražen. Kde je Vaše „knížecí“ čest, urozenost, šlechetnost, kde je Váš charakter demokrata?
 Umím si představit zklamání z prohry, byť ne takového rozměru, jako byly první přímé prezidentské volby. Jde (šlo) v nich o mnoho, hlavně však o postavení, moc a především, jako ve Vašem případě o vliv. O peníze Vám ani tak nešlo, těch máte víc než dost (když ne v hotovosti, tak v miliardovém majetku). To, že jste prohrál tyto volby, že jste ztratil to, v co jste nejvíce doufal, tedy vliv a s ním spojené, (pro občany ČR nikterak výhodné) úmysly, Vás zranilo a vykolejilo nejvíc. Z toho pramení i Váš postoj k situaci ve státě, k politice, k Miloši Zemanovi. Nemůžete strávit skutečnost, že M. Zeman dělá opak toho, co byste dělal Vy na jeho místě. To u Vás trvale vyvolává potřebu jeho kritiky, sdělování domněnek a pomluv a to až tak, že neváháte používat stanoviska, hodných ublíženého, či psychicky narušeného člověka.
 S Vašim nejbližším spolubojovníkem M. Kalouskem jste spojeni pupeční šňůrou, kterou putuje výživa do vašich tělesných schránek. Neštěstí je, že výživa jde směrem od Kalouska k Vám. Tan Vás vyživuje a u Vás udržuje vzájemnou konzistenci nepřátelských a škodlivých myšlenek a činů vůči M. Zemanovi a proto se také neštítíte všeho, co může posloužit či lahodit Vašemu (Kalouskovu) egu a poškodit M. Zemana. Proto umanutě melete stejné nesmysly o tom, že cituji: „ Cílem M. Zemana je moc, ne strana. Jako prezident chce vládnout . Moc (podle Zemana) nemá spočívat u nějakého premiéra, který vzešel z parlamentu, ale u něj! Je to začátek prezidentského vládnutí, zneuznání parlamentní demokracie …“ Přání je otcem myšlenky - není to náhodou přesně to, jak byste si sám představoval, co byste sám chtěl dělat, kdybyste se stal (nedej Bože) prezidentem? (Jenom je dost nepochopitelné když M. Kalousek tvrdí, že ČSSD je Zemanova strana a přes kterou chce získat moc a vládnout!)
 Máte nečisté svědomí a tuny másla na hlavě, pane Schwarzenbergu, které se Vám pomalu ale jistě rozpouští, stéká do očí, zatemňuje mysl. Vyslovujete ničím nepodložené dohady a myšlenky, urážíte a pomlouváte hlavu státu. V domnění, že žijete v prostředí demokratického státu, kde si jako (dnes už bývalý) politik můžete dovolit říkat cokoliv, i když to není pravda, ale je to pomluva nebo lež. Nemyslím, že by Vás to ctilo, že by to pozvedlo či posilnilo Vaše ego (případně Vaši TOP 09) na veřejnosti, spíše naopak. Jenže Vaše knížecí nemilost vůči prezidentovi je stejně drzá a urážející i pro všechny občany, kteří rozhodli, kdo bude jejich prezidentem. Že jste se jím nestal Vy, bylo či je neskonalým štěstím. Protože v opačném případě bychom ne jen slyšeli Vaše nechutné řeči, ale co horší, zažívali reálné, občanům, společnosti a státu škodlivé skutky a činy.
 Pane Schwarzenbergu, smiřte se s osudem, který Vás a Vaše spolubojovníky, spolupracovníky, sympatizanty a podporovatele postihl. Za nějaký čas to může být všechno jinak a poražený (stejně jako vítěz) bude někdo jiný. Ale nejspíše to zase nebudete Vy. Smiřte se s tím, že nejlepší léta (zda-li) máte za sebou, neklamte sebe a veřejnost o tom, jak jste zdravý a v jaké jste formě (spánek je sice zdravý, ale ne vždy a a hlavně ne všude). Buďte k sobě kritický a uznejte, že všechno musí jednou skončit a že je to bohužel i Váš případ. Přestaňte se ztrapňovat, přestaňte lhát, pomlouvat, házet špínu na druhé, přestaňte bojovat s větrnými mlýny. Pokud Vám někdo dává naději a povzbuzení, věřte, že jsou na stejném omylu jako Vy když si myslíte, že svým netaktním, neslušným, nemorálním a neférovým jednáním vyhrajete již dávno prohranou válku!
 A nezapomeňte, že (i Vaše) dlouhodobé životní návyky mají (či mohou mít) významný vliv na změnu osobnosti! Nerad se mýlím, ale nemůže to být i Váš případ?
 Končím s pozdravem „ I pravá konzerva se časem skazí“

autor: Jiří Baťa

pokračujte dále:

Okupace Československa byla ukázkou slabosti a zbabělosti bolševiků

Ač jsem typickým produktem pražského jara 1968, narodil jsem se už v okupované zemi. Způsob jakým bolševici z Kremlu ukončili pozoruhodný proces humanizace totality v Československu v srpnu 1968 byl jednoznačně důkazem zákeřnosti, slabosti a zloby bolševického režimu. Také to byla v ruském bolševickém podání, pěkná ukázka starého carského imperialismu. Bolševici v oblasti zahraniční politiky na tradici carského imperialismu zdatně navázali. Napomohl jim i Leninův šílený ekonomický systém okopírovaný z válečného, plánovaného hospodářství Německa a Rakouska v období první světové války.

Nesmyslný důraz na zbrojní a těžkou, vojenskou výrobu s potlačením lehkého a spotřebního průmyslu, i v době míru umožňoval zahraniční politice orientovat se na plnění imperiálních cílů. Rozšiřování teritoria ruského impéria o nová dobytá území byl hlavní doktrínou vojenské i zahraniční politiky bolševického státu.

Okupace pobaltských republik a připojení jejich území k Sovětskému svazu, válka s Finskem a obrovské územní ztráty tohoto malého a statečného státu ještě v roce 1939 jsou důkazem arogantní rozpínavosti bolševiků. Stejně jako pozdější ukázka pragmatismu sovětské zahraniční politiky, smlouva s Hitlerovským Německem a následný územní zisk obrovské části Polska. Masakr polských důstojníků v Katyni byl jen potvrzením perverznosti totalitního stalinského režimu. Jednotky NKVD, pohrobci Čeky a předchůdci KGB se na dobytých územích chovaly se stejnou krutostí a arogancí jako později jednotky SS na dobytých územích Sovětského Svazu.


Nacisté ve své nadutosti v roce 1941 propásli historickou šanci na vítězství. Na nedávno Rudou armádou okupovaných územích byly německé jednotky vítány jako osvoboditelé. Kdyby Hitler využil nečekaného spojenectví mohl dostat Stalinova ruského, imperiálního medvěda na lopatky. Také tzv.velké vítězství Rudé armády je přeceňováno. Po nesmyslné Stalinově čistce v důstojnickém sboru Rudé armády zůstal ve vedení těchto vojsk slabý podprůměr důstojníků a generálů.

Rudá armáda sice v posledních necelých dvou letech války vítězila, ale za cenu neuvěřitelných lidských a materiálních ztrát. Byli to vězni z gulagů, kteří v prvním sledu sloužili jako potrava pro nacistická děla a kulomety. Zpět to nešlo, protože tam už byla přehradná palba vlastních sovětských politruků, kteří bez slitování vraždili své vojáky. Způsob jakým Stalin nechal vykrvácet Varšavské povstání byl jen pokračováním imperiální politiky Ruska. Stejně jako chování sovětských vojáků na dobytých územích.

Po bolševickém převratu v Československu to byli sovětští poradci, kteří organizovali státní teror a justiční zločiny. Slabost a zbabělost bolševické tyranie a její příznaky se opakovaly stále častěji. Maďarské události jasně ukázaly hrůznost bolševického režimu. Ukázaly jeho pravou imperiální povahu. Nešlo o žádný socialismus či dokonce komunismus. V Maďarsku byl režim, kde majitele továren jen vystřídali členové politbyra všemocné státostrany, nazván příhodně státní kapitalismus. Rozhodně nešlo o žádnou diktaturu proletariátu. Naopak. Proletariát přišel i o ta poslední sociální práva za která bojoval posledních sto let. A upadl do skutečného otroctví.

Stavba berlínské zdi byla jen dalším důkazem bezradnosti a slabosti bolševického režimu. Okupace Československa jasně ukázala, že tento zrůdný režim nelze zevnitř jakkoliv reformovat. Zbabělé, násilné a naprosto zbytečné obsazení suverénního a je třeba jasně říct, že do té doby naprosto loajálního Československa byla předsmrtná křeč Sovětského Ruska. Dalšími kamínky, které potvrdily smrt bolševické totality byla Helsinská konference a na mi navazující Charta 77 a její obdoby v jiných státech. Zvolení polského papeže. Vznik a činnost prvního nezávislého odborového svazu Solidarita, smrt starců v sovětském politbyru nástup Gorbačova. To už ale bylo na reformy pozdě.

Chtěl bych vyjádřit hlubokou úctu především obětem zbabělé ukázky ruského imperialismu. A vzdát čest i osmi statečným Rusům a Ruskám, kteří po okupaci Československa veřejně na Rudém náměstí odsoudili tento podlý čin vlastní vlády. Věděli, že je vězení za jejich statečný občanský postoj, nemine. Skutečný hrdina je vždy ten, který se sice bojí, ale stejně svůj čin vykoná! A i když tento symbolický protest osmi spravedlivých mužů a žen nevykoupí zločiny okupace, přesto je důkazem existence ruského svědomí, vzdoru a touhy po skutečné svobodě! A inspirací pro současný boj proti dnešní Putinově diktatuře.

autor: Jaroslav Janota

SPOZ: Sekta, nebo jen další pragmatická byznys parta?

Stačí politické straně SPOZ místo programu a alespoň základní politické vize,úcta a nekritický obdiv ,podobný kultu osobnosti,vůči Miloši Zemanovi? Nebo je to jen zástěrka,za kterou se skrývá nová parta politických podnikatelů,kteří si brousí v takřka prázdné státní spižírně zuby na poslední pytle brambor?

Miloš Zeman je určitě v současné době naším nejmocnějším politikem.To jak znovu uchvátil moc,jak mu zachutnala a jak to teď dává svým politickým oponentům sežrat,určitě pevně vstoupí do análů dějin české politiky.Tento inteligentní glosátor,zdatný manipulátor a ohýbač čehokoliv kamkoliv, stojí pevně rozkročen nad naší republikou a politické strany se jen chvějí,které z nich šlápne do úsměvu příště.Levá část politického spektra u toho ještě vděčně vrtí ocásky.Občanstvo je pak rozděleno na dvě části,z nichž jedna z  nich se bije v prsa,že Miloš je jedním z nich a jak to těm zlotřilým papalášům jeho volbou natřeli.Zeman je pro ně politik,který je snad vrátí do doby,kdy bylo všechno levnější,nemuseli takřka o ničem rozhodovat,sousedi měli všichni stejné houby jako oni a svět byl takový nějaký krásnější,takový víc socialistický.Navíc Zeman vypadá stejně tak nějak podobně jako oni,taky má své neřesti,taky vypadá v obleku,jako pytel brambor,občas se napije a cigaretky k němu patří jako k hospodě popelníky a propálené ubrusy.Druhá parta a k té patřím i já,je z pana prezidenta upřimně zděšena.Nemysleli jsme si,že potřebujeme zase vládu pevné ruky,která bude popostrkovat naše životy správným směrem a hlavně nostalgie po socialistickém bahnu je pro nás nepochopitelná.Tohle všechno je panu prezidentovi tak nějak jedno.On si jede tak nějak svoji lajnu a z těch nejvyšších pater politiky na nás lhostejně odklepává popel ze své cigaretky.On se tak vlastně choval vždy.Vždy sebevědomý,opilý silou své brilantní inteligence,upřený na svůj cíl,ovšem poněkud nedbající na to co se děje za jeho zády.Věřím tomu,že Miloš Zeman nikdy nejel v žádné korupci.Toho jak nelpí na okázalých atributech moci a hmotném prospěchu si musím vážit i já.Bohužel dělal vždy jednu velkou chybu nedržel se starého komunistického hesla:"Důvěřuj,ale prověřuj".A tak se vždycky někde v jeho stínu pohybovali grázlíci,kteří se těch politických sviňárniček už vůbec neštítili.Seděli pevně přichyceni na Zemanových zádech a v zákulisí si hráli své levácké hry.Miloš Zeman zřejmě přes mlhu obdivných vzdechů a frenetický potlesk, tyhle lidi ani neviděl ani neslyšel.

Není takovou partou náhodou i strana SPOZ? Nějak se mi nechce věřit,že tak inteligentní lidé,jako je například pan Mynář,spojili své životy s Milošem Zemanem jen kvůli nekritickému obdivu k jeho osobě.Je tedy SPOZ fanatickou sektou obracející své životy ke své modle Miloši Zemanovi s touhou v srdci mu do skonání jeho dnů oddaně sloužit a starat se o jeho blaho,nebo je to jen další vyčůraná byznysparta,jako většina našich politických stran?Spíše se přikláním k té druhé variantě a obávám se, že to velmi brzy po volbách zjistíme všichni.Ono je to vlastně prosté.Janoušek,Hrdlička a Rittig se už napakovali a každá mafie se musí nakonec tvářit že její podnikání je legální a potřebuje své prachy očistit.Ten zápach co se šířil kolem jejich politicko-ekonomických kšeftíků bylo už moc cítit a tak je třeba uchýlit se do ústraní svých vil u moře.A aby jsme si my občané náhodou moc nevyskakovali,tak jednu partu velkých, zlých  kluků, vystřídá jiná parta. A to se děje právě teď.

autor: David Vlk 

pokračujte dále:

Špatné řešení: Předčasné volby v čase hysterie

Jsem odpůrcem konání předčasných voleb v horizontu následujících dvou měsíců. Jsem totiž přesvědčený, že činit takto zásadní rozhodnutí o budoucnosti České republiky v atmosféře hysterie a vzedmutých vášní nemůže přinést nic dobrého. Rozum ustoupí stranou a převáží emoce. A to není dobré ani v mezilidských vztazích ani ve vývoji společnosti a řešení jejích problémů. A první signály z chování zejména nových ambiciózních populistických politických stran to už dokazují.

Ano, jsem členem ODS, jsem dokonce poslancem za tuto stranu, ale na druhou stranu nejsem principiálním odpůrce předčasných voleb. Ty by se však měly konat pouze ve výjimečných krizových situacích, kdy se vyčerpají všechny možnosti parlamentního řešení situace. To se v případě České republiky nestalo. Předčasné volby tak budou důsledkem mocenských ambicí jediného muže a jeho věrných, tedy Miloše Zemana a jeho apologetů z neparlamentní politické strany SPOZ. Evropské demokracie se tomu logicky podivují, neboť řešení situace v České republice po demisi Nečasovy vlády zavání spíše totalitárními praktikami používanými na východ od našich hranic.

Ano, máme tu prezidenta poprvé zvoleného obyvateli v přímé volbě. Nicméně jen částí obyvatel. Většina mu hlas nedala, nebo k volbám vůbec nešla. Přesto se pan prezident pasuje do role mluvčího celého národa. A s tímto falešným mandátem pak svévolně pošlapává základní principy parlamentní demokracie založené na volné soutěži politických stran. Stává se jakýmsi „bojovníkem“ proti zavedeným politickým stranám a paradoxně trojským koněm pro nástup radikálních a populistických stran, jako jsou komunisté, Věci veřejné a SPOZ, tedy strany nekritických obhájců dogmat samotného prezidenta.

Prezident Zeman měl po demisi vlády možnost řešit vzniklou krizi parlamentní cestou. Většina poslanců mu deklarovala odhodlání podpořit vznik nové vlády založené na dohodě politických stran v čele s Miroslavou Němcovou. Tedy standardní demokratické řešení, běžné v civilizovaném světě. Prezident Zeman se však rozhodl prosadit vládu svých kamarádů a přátel a zákulisním tlakem rozleptat koaliční dohodu parlamentních stran. První se mu nepodařilo. Získat dva zrádce z koalice, členy ODS, na svou stranu však ano. Oba poslanci již členy ODS nejsou, neboť byli za své selhání logicky vyloučeni ze strany.

Nicméně výsledkem budou zřejmě předčasné volby někdy na konci října letošního roku. Volby konané v situaci zpochybňování parlamentní demokracie ze strany hlavy státu, v situaci kdy se v důsledku toho dostali „na koně“ komunisté, kdy se velmi hlasitě hlásí o slovo populisté z Bártových Věcí veřejných, které chtěly zprivatizovat český stát pro své zisky, nebo strana přátel Miloše Zemana. Za pouhé dva měsíce do voleb nebude vůbec možné, aby politické strany představily lidem racionální program pro budoucnost České republiky. Převládnou populistická hesla typu „Ne zlodějům“ (SPOZ) nebo „Nejsme politici, makáme“ (Babišovo politické hnutí ANO). Jsem přesvědčený, stejně jako například David Ondráčka z Transparency International, že v předvolební kampani převládnou hysterie, vášně a iracionální argumenty. Bohužel pro tuto zemi i její obyvatele. Proto prosazuji, aby se parlamentní volby konaly v řádném termínu.

Deset měsíců, které do nich zbývají, nejsou tak dlouhou dobou, aby to Českou republiku nějak negativně ovlivnilo. Naopak situace by se zklidnila, vášně opadly a lidé by měli dostatek času rozumě zvážit, která z nabídek politických stran pro řešení budoucnosti této země je pro ně nejlepší.

autor: Miroslav Bernášek

Baroni Miroslavy Němcové

Konec špatný, všechno špatné, pohledem toho pravého - slušné Miroslavy Němcové. Sněmovnu nerozpustili poslanci nebo mafiáni, ale baroni. Nový typ podnikatelů na naši politické scéně, nebo již dobře a dříve pracující šlechetná sešlost, jen se o tom nemluvilo nahlas?

Miroslava Němcová, předsedkyně Sněmovny, jejíž rozpuštění si v úterý poslanci odhlasovali, má za to, že konec dolní komory prospěje zejména obchodníkům v solárním byznysu, jí pojmenovaní coby baroni, a jako hlavní důvod pro rozpuštění Sněmovny. Dala do kontextu, jaký zmatek tu byl kolem zákona o odpadech a došla k závěru, že tyto síly si celý vzniklý problém potřebovaly nějak ošetřit.

Situaci se snaží doložit doporučením přečtením rozhovoru s ředitelkou Energetického regulačního úřadu, pod jakým je tlakem. "Tohle se tam děje, a kdo to nevidí nebo nechce vidět, tak je s nimi v nějakém spojení. To je jedna z velkých ekonomických věcí, o které se v současné době hraje."

Opravdu se hraje, ale ne až nyní, ale několik roků pozpátky a dokonce roků, kdy byla ve vysokých stranických a státních funkcích. Ředitelka Energetického regulačního úřadu totiž není pod tlakem až nyní, ale poměrně delší čas. Dokonce dlouhodobě čelí nějakým obviněním a její rodina byla policejně chráněná. Kdo ji pod tlak dostal? Baroni? Ze které strany se rekrutovali a ve které straně jim to bylo umožněno? Že by se to dostalo k uchu druhého nejvyššího ústavního představitele Česka až nyní, když toho byly v minulosti plné sdělovací prostředky? Co pro pani ředitelku udělala? To ji asi nevadilo, vědět musela a dělala mrtvého brouka.

Možná to byl opravdu poslední zoufalý výkřik, jak obhájit svoje jednání a zkritizovat jednání druhých. Jenže v kritice by měla být trochu přesnější a přinejmenším označit stranu, kde mají takto vyšlechtěné a šlechetné zboží, poněvadž když se dají její výroky za poslední dva měsíce dohromady, tak to vypadá, že si trojkoalice vzájemně kryla záda. Kmotři baronům a na oplátku baroni kmotrům a bohužel je někdo vyrušil. Tam je zapotřebí hledat příčiny rozpuštění Sněmovny a ne v nějakých dodatečných výmyslech, ze dne na den trapnějších.

autor: Věnek Kulhánek

pokračujte dále:

Anenské patenty 1913 a rozpuštění sněmovny 2013

Letos uplynulo přesně sto let od vydání tzv. anenských patentů, kterými císař František Josef I. rozpustil český zemský sněm.

Konkrétně se jednalo o zákon č. 150/1913 ř. z. a zákon č. 36/1913 z. z., které vznikly z iniciativy předlitavské vlády Karla von Stürgkha. K rozpuštění českého zemského sněmu došlo 26. července 1913 a na místo jeho zemského výboru byla jmenována zemská správní komise v čele s místodržitelem. Důvodem pro rozpuštění byla neuspokojivá finanční situace Českého království, která byla způsobena stálou obstrukcí německých poslanců sněmu trvající od roku 1908, která neumožňovala rozhodování v základních zemských záležitostech a především ve finančnictví. Tato situace v roce 1913 dohnala nejvyššího zemského maršálka Ferdinanda Lobkowitze a několik přísedících k rezignaci. Nově dosazená komise měla fungovat do zvolení nového zemského výboru, ale fakticky fungovala až do zániku monarchie, protože do začátku 1. sv. války panovník nevypsal mimořádné volby do sněmu a po začátku války se celá monarchie dostala do stavu vojenskobyrokratické diktatury.

Píše se rok 2013. Máme zde poslaneckou sněmovnu, která se zadrhla pod dojmem několika skandálů, politického turismu a vleklé finanční krize. Tato sněmovna se 20. srpna 2013 sama rozpustila a čeká se, až panovník vypíše nové volby. Volby, které se budou konat v situaci, kdy exponenti minulé diktatury vylézají z děr a sám panovník jim umetá cestu. Budou to volby ne nepodobné těm z května 1948, kdy mocní té doby měli ve své hrsti kraje, vládu a zbýval už jen parlament, který měl být a nakonec i byl přeměněn jen v jakousi stafáž moci.

Česká parlamentní demokracie je na tom mizerně, o čemž svědčí to, jak snadno se poslanci a senátoři vzdali práva a povinnosti volit prezidenta republiky, ale stojí za to ji resuscitovat, protože to, co přijde po následujících volbách, to bude první česká dělnicko-rolnická sněmovna 21. století.

Dnes je 21. srpna 2013. 45 let od invaze vojsk států Varšavské smlouvy do Československa, 65 let od květnových voleb do Národního shromáždění v roce 1948, 100 let od rozpuštění českého zemského sněmu...

autor: Jan Váňa

Děkuji Ti Sněmovno, ale jak dál?

Tak konečně vymeteno

Tak jsi se konečně rozpustila ty jedna rozpustilá. Ale trvalo ti to, než jsi na to přišla. Já vím, drželi se zuby nehty paní a páni poslanci z ODS. Asi kvůli panu Nečasovi, který nyní nemá na výživné. No „mladá kočka“ stojí dost peněz co? Jen tak mimochodem, ve srovnání s paní Radkou to byl hodně velký pád do hlubin. No co, proti gustu žádný dišputát, akorát je třeba na něj mít. Že prý by ještě dokončili ten legislativní proces. Jaká hloupá zástěrka hovořit o odpovědnosti v jejich podání, když se celou dobu projevovali různými skandály, výmysly typu druhého pilíře, do kterého vstoupilo pár nadšenců majících ještě důvěru v myšlenkovou dokonalost bývalé koalice

          Někteří kvůli tomu rozbili své politické strany, aby vytvořili politickou zrůdu zvanou LIDEM jenom proto, aby mohli být dále u moci a aby nakonec snad prohlédli a podrazili své ochránce – ODS a TOP 09, čímž se zjevně sami nadobro vymazali z politického života a přeměnili se v politické mrtvoly. V co zejména doufám, že za svého života již nebudu muset hledět na předsedkyni LIDEM paní Peak, protože bych za použití citátu z Černých Baronů musel konstatovat, že se mi chce zase zvracet, protože letos, se mi chtělo opravdu často.

            Pan JUDr. /plzeňský/  Benda, jak toho já jsem rád viděl. Vidíte i přes to, že jeho disertační práci by jako práci semestrální dokázal napsat student prvního semestru bez knih a studijních materiálů mezi dvěma tanci na diskotéce, tak řekne: „Promiňte“! / rozuměj  jsem hloupej, že mi to nevyšlo/ a sedí si v poslanecké sněmovně dál. Ve skutečné demokracii, které má pan Benda pouze plná ústa, ale skutek utek, by se normálně omluvil, sbalil si svých pět švestek a potichu opustil Sněmovnu. No ale proč by to dělal, když mu to ODS baští. Jak si ten člověk myslel, že může mít moji důvěru. Jeho vystupování v médiích s neustále udiveným výrazem ve své nevýrazné tváři, zejména při obhajobě církevních restitucí, kdy se podivoval nad tím, jak někdo může být proti, mě utvrzovalo v myšlence, že snad své vystoupení nemůže myslet vážně.

            Rád jsem měl i pana doktora přírodních věd Nečase, zejména jeho skvěle nepadnoucí sako, hodně ošuntělé, s faldami od tuků na břiše. No a tak nás jezdil reprezentovat i do centra EU. Hrůza pohledět. No, to by tak ani nevadilo, kdyby odsud přivezl také něco pozitivního. Asi si odsud přivezl návod, jak na to z dílny tvůrců pořadů: Jistě pane ministře a Jistě pane premiére. Tento styl po té aplikoval na nesmírně agilní státní úřednici Naftovou, která jeho i ODS dovedla k úspěšnému pádu až na dno politické scény. Ono je ale třeba někdy dopadnout až na samé dno, aby se jeden mohl konečně odrazit od pevné země a ne splývat a pomalu padat na dno jako kus dřeva pomalu se nasakující vodou. Kromě neschopnosti řídit stát a svoji stranu přinesl i jisté plus. Tím, jak již zcela bezostyšně spolupracovala ODS a ostatní strany s různými kmotry a lobisty ulehčil policii práci nad rozkrýváním korupce a konečně vstoupila na místa jinak jí zapovězená.

            Bohužel na to doplatil pouze jediný – poslanec Rath a Kot s Pancovou. Salačová ta to raději odpískala, ale je žalobci platná jak mrtvému zimník, protože si nic nepamatuje pořád hovoří o věcech z doslechu a dovozuje závěry, že to mohl být právě Rath, kdo bral úplatky, což by dle našeho práva trestního neměla, ale nikomu to nevadí. Cílem asi je alespoň někoho zavřít. No, nevím co mápolicie v ruce, ale domnívám se, že to nebude žádná sláva a proto jsem opravdu zvědav jak to dopadne. Zatím bych to viděl tak, že na Ratha budou muset něco vymyslet, aby alespoň trest dosáhl doby vazby. Jestli to Rath se Salačovou sbírali jako sponzorské dary pro SOCDEM, no tak to se máme asi po volbách na co těšit pokud vyhrají sociální demokraté.

            Pan stínový ministr Mládek, ano to je opravdu klasa, ale ne A, ale Z. Nevím, čím se živil, než vstoupil do poslanecké sněmovny, ale sdělit nejobtížněji se živícím osobám - živnostníkům, že jsou parazité, na to muselo padnout asi několik sklenic pěnivého moku a nějaká ta kořalička. Předem podotýkám, že nejsem živnostník a nikdy jsem jím nebyl. A doufám, že ani nebudu. Obdivuji ty, kteří se do toho pustí a dokáží se uživit, zejména v dnešní složité době. Nemají to opravdu lehké, stát jim negarantuje nic jenom možnost podnikat a platit daně. Opravdu nic moc zabezpečení. Stát jim hodně dluží, ale tak trochu je to i naopak, protože i u nich se najdou pěkní vykukové. Tak a tenhle pán se tlačí do ministerské funkce. Místo, aby se jim v opozici snažil ulehčit život, tak je nazve parazity. Tak takový ministr by mi opravdu nevyhovoval. Snad bude mít tolik rozumu a kandidovat do sněmovny ani ministerského křesla nebude.

            Abych snad nezapomenul na „Dámu s květinami“ paní Němcovou. Něco jako pan Nečas, nemastná neslaná. Žádný skandál nebo problém, ale také nic zvláštního a podnětného. Ve svém vystoupení na dnešním jednání sněmovny hájila nedopracovanou legislativu a hrozila problémy, strašila a strašila…… Ne tuto dámu bych ve sněmovně opravdu nechtěl. To mi byl milejší pan Topolánek se svým:“ Kalousku si jednička“, než tenhle poslanecký skvost. Myslím, že by jí svědčila práce ve výzkumáku, jako ostatně i dalším osmdesáti procentům bývalé sněmovny, protože je rozhodně lepší nic nevyzkoumat, než dávat občanům tohoto státu takové paskvily, kterým se odvažují říkat zákony a jejichž životnost jako celku je neplatná již při jejich schválení, aby následovaly další a další změny svědčící, ne zrovna o systémovém přístupu polykačů daní, když jejich finální produkt nazývající se zákon má asi tak stejnou hodnotu jako finální produkt lidského metabolismu. Zkoušel jsem kdysi paní Němcové poslat E-mail, bohužel se mi stále vracel. Asi si vypnula schránku, protože to co se na ni valilo od občanů, již nedokázala unést a raději se zamkla ve své kanceláři, aby se od reality oprostila.

            Chtěl jsem to vyřešit tím, že jsem oslovil komunistického poslance Filipa, rovněž e-mailem, aby jí dopis doručil. Neozval se mi ani Filip, ani Němcová.

            Skvělou akvizicí ODS je i pan poslanec Evropského parlamentu Zahradil. Muž decentně vystupující, se spisovným vyjadřováním, rádoby distingovaný, spíše však narcistní, jehož vystoupení v evropském parlamentu jsou asi tak častá jako noty na buben v opeře. Je tam spolu s ostatními pěkně ukrytý s tučnými dietami a platem, ještě bezvýznamnější jako předchozí polykači daní.

            Nelze ovšem zapomenout na skvělého pana Ranfdorfa. Ten se komunistům obzvláště povedl. Prochází pravidelně branou Evropského parlamentů, aby se pouze zapsal a ani neotevřel dveře své kanceláře. Jó, finančně náročný způsob života chce své. Jeho zázrační sponzoři stojí také za pozornost. Tak tedy i zde mám velké pochybnosti.

            No podobně jako pan Benda je na tom i pan Dolejš poslanec za KSČM. Ten si zcela jasně řekl o úplatek za protlačení zbrojařského kšeftu a sedí tam stejně jako Benda. Tak tady si tedy nemají co vyčítat a tento člověk je pro mě silně nedůvěryhodný. Oba se měli v tichosti poroučet a být rádi, že to nedopadlo hůře, zejména pro pana Dolejše.

            Ráno jsem poslouchal v rozhlase paní Bobošíkovou: …. že jako prý by prezident Klaus zachránil republiku. Ta dáma má hrozně krátkou paměť. Vždyť to byl práce pan prezident Klaus, který spolu s panem Ježkem a jejich přisluhovači a nohsledy vydrancovali republiku a hrůzy volného trhu, který pan Klaus prosazoval řešíme ještě dodnes. To pomíjím znalecká vystoupení o globálním oteplování váháním s podpisem „Evropské ústavy“ a podobně.  Pěkně děkuji za takový návrat.  Jediné v čem s ním mohu souhlasit je to, že jsem euroskeptik. Na druhé straně však dlužno dodat, že když už tam jsme, tak je třeba spolupracovat a ne být stále v opozici.Tak se Suverenitou a prezidentem Klausem to asi taky nebude.

            Nemohu také nezmínit „miláčka národa“ pana Kalouska bývalého to ministra financí. Domníval jsem se, že jako dlouhodobý ministr financí už mohl pochopit, že bez investic to nejde. Stále opakoval, že se musí šetřit, ale s tím se nedá daleko dojít, protože není důležité šetřit, důležité je neutrácet!! A utrácelo se všude a hodně. Nápad převést DPH na důchody byl opravdu slabomyslný. Vždyť ta má sloužit k investicím do podnikání rozvoje trhu a vzdělanosti. Státní podniky hamounily miliardy, které mohly sloužit jako investice do jiných odvětví, která potřebovala oživit. Je smutné, že na to musela přijít až vláda pana Rusnoka v demisi. Jistě pan Kalousek je skvělým rétorem, bohužel již dost ohraným a nevymýšlejícím nic nového. Nepochybně se mu podaří dostat se do sněmovny díky panu Schwazenbergovi, který si nechává říkat kníže. V Rakousku by za to byl stíhán, ale tady mu pochlebují a snad by mu vlezli i tam, kde záda ztrácí slušný název. To, že si ho na prezidentském stolci lidé nepřejí, je však naprosto zřejmé a stopka, kterou mu lidé vystavili by jej měla varovat a ne mu říci, aby se cítil ukřivděný a dával to ostentativně najevo. Měl by si také uvědomit, že je pouze maskotem strany v područí pana Kalouska.

           Nelze nevzpomenout Věci veřejné, také již politickou mrtvolu. Politika není podnikání, což zřejmě přehlédl pan Bárta nadšená z toho, že poslankyně Klasnová vložila svou ruku do jeho. V euforii to neopomenul připomenout na některých"tajných" jednání". Že moc tajná nebyla se projevilo záhy a jsa podražen vlastními lidmi klidil se z ministerstva dopravy rychlejji, než si ohřál židli. Pan John byl možná dobrý novinář a díky němu a jeho rétorským schopnostem snad VV přišli k nějakému tomu hlasu. Rychle to díky němu také prohospodařili. Nepořádek, který však udělal v policii naprosto diletantským přístupem se řeší ještě dnes. Je také pouze figurkou na šachovnici, která však zcela postrádá významu. Stal se nejen mrtvolou politickou, ale i profesní.

            Vzpomenul jsem jenom ty nejzářivější případy. Možná jsem na někoho nebo něco zapomenul, ale myslím, že i tak je tento výčet naprosto dostatečný.

            Zbývá tedy pouze rozluštit otázku koho poctít důvěrou pro příští volební období. Napadá mě, že snad nevím o nikom, kdo by si to zasloužil. Je to smutné, ale bohužel již to po několik volebních období nevím. Snad si vy ostatní budete vědět rady lépe. Je mi úplně jedno jaká strana to bude, jenom bych si přál někoho, komu půjde skutečně o naši krásnou zem více, než o jeho vlastní zájmy.

autor: Pavel Kynčil

18 znamení, že Rusko rychle dohání Spojené Státy. Fáma k zamyšlení

Ruský medvěd je silnější, než kdy byl. Bohužel, většina Američanů tomu nerozumí. V jejich představách je Rusko ještě stále "ta bývalá zkrachovalá supervelmoc".

Od té doby se ale Rusko vzchopilo. Poté, co se stal prezidentem Vladimir Putin, ruská ekonomika začala velmi rychle růst. Dnes, je Rusko ekonomická mocnost požehnaná obrovským nerostným bohatstvím. Jejich dluh vůči HDP je velmi nízký, dokonce vykazují obchodní přebytek a mají druhou nejsilnejší armádu na planetě.

Každý kdo stále podceňuje Rusko, dělá chybu. (Níže uvedené informace vstupují do nového světla zvláště po ochlazení vztahů USA a Ruska - pozn. editor.)

 Přesvědčte se sami ze statistik:

 #1 Rusko produkuje více ropy, než kdokoliv jiný na planetě. USA jsou až třetí.

 #2 Rusko, je druhý největší vývozce ropy na světě, zatímco USA jsou nuceni dovážet více ropy něž kdokoliv jiný na planetě.

 #3 Rusko vyprodukuje nejvíce zemního plynu, USA zaujímají druhé místo.

 #4 Dnešní Evropa je z 34% zásobována ropou z Ruska.

 #5 Poměr dluhu Spojených Států vůči HDP představuje 101%. V Rusku je to pouhých 8%.

 #6 Obchodní deficit Spojených Států v loňském roce, dosahoval více než půl bilionu dolarů. Rusko trvale vykazuje značný obchodní přebytek.

 #7 Nezaměstnanost v USA představuje 7,4%. V Rusku je to 5,4%.

 #8 Během Putinových osmi let v úřadu, ruská ekonomika zdvojnásobila svou HDP, průmysl vzrostl o 75%, investice o 125% a zemědělská výroba a stavitelství taktéž zaznamenaly značný růst.

 Reálné příjmy se zdvojnásobily a průměrná mzda se zvýšila osminásobně z 80$ na 640$. Objem spotřebitelských půjček se mezi roky 2000-2006 zvýšil 45x přičemž ve stejné době, střední třída zaznamenala růst z 8 na 55 milionů obyvatel.

 Počet lidí žijících pod hranicí chudoby se snížil z 30% v roce 2000 na 14% v roce 2008.

 #9 Podle agentury Bloomberg, Rusko během posledních deseti let navýšilo své zlaté rezervy o 570 tun zlata.

 #10 Moskva je druhé nejdražší město na světě, na druhou stranu v USA najdete nejvíce nehostinné město na světě (Newark, New Jersey).

 #11 V Moskvě žije nejvíce miliardářů na světě.

 #12 Moskevský systém metra zcela zastiňuje podzemní systémy v New Yorku a Washingtonu D.C.

 #13 Spojené Státy mají nejsilnější armádu na planetě, ale Rusko je hned na druhém místě.

 #14 Rusko představilo svojí novou "téměř neslyšitelnou" jadernou ponorku, která je o dost tišší, než jakákoliv obdoba na americké straně. Ponorka třídy Borey, poháněná jaderným reaktorem nové generace dosahuje ponoru více než 1,200 stop a pojme až 20 mezikontinentálních balistických střel(ICBM). Každá tato střela může nést až deset výměnných MIRV hlavic o síle 150 kilotun.

 #15 Zatímco Barack Obama snižuje jaderný arsenál USA, Vladimir Putin tvrdě pracuje na modernizaci ruských jaderných sil.

 #16 Ruské raketové síly plánují více než 200 cvičení v druhé polovině roku 2013.

 #17 Ještě jako ministerský předseda zaplnil Vladimir Putin přední stránky novin po celém světě poté, co vylezl do kokpitu nové ruské stíhačky "páté generace" a prohlásil, že je mnohem lepší, než Americký F-22 Raptor.

 #18 Podle odhadů, má dnes Rusko uvnitř USA více špionů, než tomu bylo během studené války.

 Bohužel, pokaždé když napíšu článek o Rusku, setkám se se značným nepochopením ze strany čtenářů. Dočkám se prohlášení typu "studená válka skončila" nebo "Rusko je náš přítel", které poukazují na naprostý nedostatek porozumění současné geopolitické situaci.

 Rusko vytrvale buduje silné zahraniční vztahy s Čínou, přičemž společně představují největší strategickou hrozbu pro Spojené Státy.

 Jednoho dne, nám to dojde, doufejme však, že nebude příliš pozdě.

ODS hledá zachránce. Jenže žádný nepřichází

O tom, že něco s občanskými demokraty není něco v pořádku se mluví už delší dobu. Kromě postupně klesajících preferencí i zmenšující se členské základny (to se však netýká pouze ODS) se to ukazuje i v tom, že se zatím neobjevil v řadách strany nikdo, kdo by se stávajícím stavem mohl v pozitivním smyslu něco udělat.

Tím někým se po volbách v roce 2010 zdál být Petr Nečas. Místo obhroublého Topolánka, který se neštítil používat nepříliš diplomatický slovník, kamarádíčkoval se s Dalíkem a dalšími kontroverzními postavičkami a vedl neustálý boj na život a na smrt s Paroubkem, zaujal Petr Nečas, člověk do té doby nepošpiněný kauzami, někdo, kdo má v pořádku i rodinný život, někdo kdo působil aspoň trochu seriozně. Stačilo pár let, a maska politika a iluze lidí opadly.

Jenže problém nespočívá jen v tom, že expředseda ODS se neukázal být tím spasitelem kterého strana potřebovala už před několika lety a ne až teď. Problém je v tom, že ani nikdo na špici stranické pyramidy na tom není lépe. Němcová, Benda, Sobotka či Blažek. To všechno jsou politikové, kteří už ve svých dobře placených křeslech sedí X let. Nemůžou tedy stranu zachránit, ba naopak, za její stav jsou spoluzodpovědní. Často navíc modráskům škodí.

Krásným příkladem může být Miroslava Němcová. Sice za sebou nemá žádný vážný průšvih, ovšem stejně tak ani jakýkoli viditelný kus práce. A co se týká jejího chování, škoda mluvit. Výrazivo, ale především reakce na to, když něco není po jejím a zdánlivě ''nedoceňuje'' to, že jedná s třetím nejvyšším ve státě svědčí něco o osobnosti a na popularitě a důvěryhodnosti sotva přidává. Martin Kuba se zase v dost nevhodnou dobu schází s jedním z tzv. kmotrů, za něhož je navíc sám považovaný. Na Marka Bendu se stačí jen podívat a hned člověk ví, že tohle individuum v budoucnu v televizi vídat nechce. A že by mělo rozhodovat o jeho budoucnosti? To už vůbec ne.

Světlou výjimku mohl a možná i stále může představovat Jiří Pospíšil. Je stále v živé paměti, jak byl nejoblíbenější ministr Nečasovy vlády katapultován ze svého úřadu. Navíc se, narozdíl od svých kolegů, zachoval rozumě když se ukázalo, že posvátná stojednička ve sněmovně prostě není a uznal nové volby jako řešení. Ovšem ani pan Pospíšil zatím netáhne tak, jak by asi strana chtěla.

Vrcholem všeho mohl být návrat Václava Klause do strany, kterou před lety založil. Kromě jeho odmítnutí takového kroku se však ani strana samotná nedokázala dohodnout, zda by ho přijmula s otevřenou náručí. Navíc očekávat vydatnou pomoc od někoho, kdo už svého času spoluzlikvidoval pověst své strany i České repubiky v zahraničí, na konci svého prezidentského úřadování ztratil podstatnou část důvěry veřejnosti a nejen věkově je už zkrátka za zenitem, to také o něčem svědčí.

A tak se ODS nadále vytrácí. Jde dál tunelem, v němž však v dálce nebliká ani náznak světla. Tunelem, kterému se během dalšího volebního klání může zřítit strop.

autor: Michal Sobecký

Budeme vypouštět komunistická strašidla. Plánuje Němcová.

Zlo jménem: Němcová

No neříkal jsem v nedávném článku, že paní Němcová je úžasná “studnice moudrosti” pro nás blogery? Pro mě určitě. Sotva hubu otevře, rozesměje mě a hned vím co napsát. Ja tu paní miluji. Podle ní se už sestavuje návrh na hlavní motto pro zmobilizování voličů. Levice ne, pravice ano.

Představuji si, že to vymyslela asi takto.
Sedí v kanceláři, kouše tužku a dívá se z okna na svět plný nespravedlnosti. Moucha jí sedá na záda, kam nemůže dosáhnout. Ošívá se jako by měla Vítův tanec, ale to je teď jedno. Její poslání jí zaujalo tak silně, že  i mouchu vnímá jen na půl.
 “ Musím něco vymyslet“, říká si. „Musím zaujmout voliče aby ty šmejdy levičáky nevololili. Nemohu dopustit, aby naše ODS propadlo v tak důležitý moment.“

Sedí, hledí, nic však nenapadá, co by znělo věrohodně. Ví dobře, že Nečas to poskvrnil a „vyprat se to nedá“, ve straně je rozklad, zmatek. Strach o pozice je znatelný a Kuba se ani nesnaží, nebo to tak vypadá. Nezbyde jinak, než abych udělala ten historický krok já.“
Někdo klepe na dveře. Její služebná, jinak jí říkají sekretářka vchází a oznamuje, že „práce ÚSTR (Ústav pro studium totálních režimů) je utlumená.“
„Co to povídáš? Pro Krista Pána, to snad ne!“
„No ano, paní nejvyšší, je to tak.“
„Hmm“, myslí nahlas paní Němcová „ tak proto nevycházejí ani knihy ani vyzkumné práce, to mi povídej. Práce ústavu je utlumená.“
„Však vám to povídám...“
Němcová se zamyslí. Ani nevnímá, že služebná se vzdálila, aniž požádala o povolení.
„A mám to“. Říká si vůdkyně volební kampaně.
 „Tak to je. Levice, ano, samozřejmě levičáci. Ti jsou vinni vším. Kdyby ti nebyli, žilo by se v Česku nádherně. Chudák Žáček. Měl mu vyjít druhý díl protokolů vyšetřovací komise k 17. Listopadu, který na rozdíl prvního dílu už nemůže vyjít. Tak proto Žáček přemýšlí jak ho vydat jinak.Tohle je zářný příklad jak bude vládnout levice.“ Lamentí Němcová a v hlavě se jí rychle rodí plán, jak si získat voliče, kteří jsou jinak lehce ovladatelní, leč po tom průšvihu s Nečasem trochu nerozhodní.
„Začneme apelovat na pomyslné voliče ihned, už teď a tady v mé kanceláři.
Senát je plný levičáků. Teď, nedej  Bože, ještě aby se rozmonožili ve sněmovně a svobody je v Čechách konec. Prezident levičák, v Senátě levičáci, nyní hrozí i sněmovně že ji obsadí tahle socialistickokomunistická banda a máme vymalováno. Začneme strašit komunisty. Ano, to bude nejlepší. Tam musíme obracet pozornost voličů.“

Spokojeně si oddechla, zahleděla se opět ven na ten svět plný nespravedlnosti a začala osnovat plán, jak to udělat aby to zabralo. Staronový plán strašení se jí líbil. Asi spala, když se komunisty strašilo už před tím, nebo je to jedno? Zabralo to dřív, zabere to i teď. Existence komunistů je nutná, jinak by se nemělo čím strašit v každých volbách. To věděla. „No uvidíme“, zálibně se usmála.

“Levicová vláda přepíše vývoj v Česku po pádu komunistické totality”.

To bude první naše heslo. Další vymyslíme. Nedáme se. Nemůžeme tuhle krásnou zem plnou pracovitých, slušných, daní platících občanů jen tak hodit do chřtánu Zemanovi a jeho posluhovačům. Musíme bojovat, přemlouvat a hlavně, POZOR,  odvést pozornost od těch malých přehmatů, které se ODS dopustila. To byl jen malý hrbolek na naší úspěšné cestě ke hvězdám. Já budu přece jen slavná. Mám na to, Vím to. Jen mi dejte příležitost a ODS bude opět na výsluní. Těch několika zrádců jsme se zbavili a naše cesta je opět otevřená k ůspěchu.”

Dodatek.
Tak přemýšlím jak je důležité pro běžného občana vydání druhého dílu protokolů vyšetřovací komise k 17. Listopadu a hlavně jak to zlepší fianční situaci pracujícího otce a matky, jak to pomůže důchodcům, jak moc to zvýší zájem mládeže o politické dění v Čechách? Jak? Jak to sníží daně, jak to vymýtí podvody, korupci, trafiky a machinace se státním majetkem na ministerstvech? Jak? Jak to donutí nepředražovat státní zakázky, jak odnaučit kmotry od jejich hladu po snadném zisku? Jak? Nikdo není bez viny a prostý občan už nevěří ničemu. Jak chtějí získat důvěru národa, který ožebračovali dnes a denně? To nevím. Opravdu nevím.
Lidem je docela jedno, kdo vládne, jen když už bude klid, dostatek práce, slušné platy a dobré zajištění na stáří. K tomu je ale třeba nového systému. Levice, pravice, čert je vem obě dvě. Jsou stejní, to je všem jasné. Hesla a poutavé bilbordy nic nevyřeší. Ovšem paní Němcová přemýšlí jinak. Jde ji o její zadek. O její pozici, jako všem, kteří se budou v příštích měsících napařovat a vychloubat se, slibovat hory doly, jen aby se mohli vrátit nebo se dostat tam, kde je dostatek všeho.

Jediná cesta by snad byla, aby poslanci pracovali bez odměn a bez platů. Dobrovolně a zadarmo. Ano. Pak by se ukázalo, kdo má zájem o národ. A jejich příjmy by byly vyplaceny, ale až by skončili. Jinak řešeno, platy jim schovávat na doby kdy budou bez moci. Žádné úhrady na cestovní výdaje, žádné placení drahých kanceláří, žádné dietky, žádné extra peníze na placení svých zaměstnanců. Stát by ty všechny úředíčky platil sám. Podle tarifů. Nic holoto. Vše zadarmo. Jako občanská povinnost. Jak by to dopadlo? Museli bychom asi prosit, aby někdo do parlamentu šel. A byli by tam pro lidi, ne pro sebe. To je můj návrh. Neuskutečnitelný, ale můj.

autor: Frank Krejčí

Klidně volte Babiše a Okamuru!

 Umí, ty rádoby zavedené strany, použít v předvolebním boji i něco racionálního, nebo jen neustále strašit? Tu slyším varování před Zemanem, tu před komunisty, tady zase před Babišem či Okamurou... Děkuji všem těm kydoňům za snahu o mé blaho, ale s dovolením, je to můj hlas.

 Nesnášel jsem už za minulého režimu uniformitu, snahu někam mě dotlačit, postavit před hotovou věc a pak mě odměnit poděkováním za správné rozhodnutí. Nesnáším předvolební lži, které se snaží formovat voliče a tlačit je k tomu "správnému" názoru. Každý volič má mít svobodnou možnost se rozhodnout sám za sebe. Předvolební sliby se nám vlastně vždy po volbách přeměnily jen v trhací kalendáře. Tu s odkazem na nutnost koaličních ústupků, nebo s odkazem na změněnou situaci. Známe jistě ty pohádky více než dobře všichni.

 Ti, kdo nám před volbami slibují modré z nebe se na konci svého volebního období nikdy nevystaví sebereflexi, jen vždy arogantně svádí vinu na něco či někoho a rázem se pouštějí už i do těch, kdo ještě ani teoreticky neměli šanci něco zkazit. Už i proto říkám: "Lidi, klidně si volte koho chcete, horší to stejně být nemůže. Jsou to jen jedovaté plivance, kterými se snaží ti, co tady podělali mnohé, odvrátit pozornost od svých průšvihů."

 Neustálé strašení populismem jistě může u někoho zabrat, ovšem v tom případě jsou populisté všichni politici, zvláště pak před volbami. Taky jsem se musel smát, když jsem někde narazil na názor, že prý přímá demokracie je jen nesmysl, schovaný za fíkovým listem. Prý je to alibistické předávání odpovědnosti směrem k voličům. No tak to bych tedy rád věděl, co je to demokracie? Slepě zvolení zastupitelé, jenž v rozporu s programem si dělají z lidí blázny? Ohánějící se slovy o tom, že přeci byli zvoleni na celé volební období a že je tedy nedemokratické od nich vyžadovat to, proč vlastně zvoleni byli? Kdo se tady vlastně schovává za onen fíkový list? Fotbal se hraje 90 minut, ale když se někdo během hry chová "prasácky", tak může dostat nejen žlutou kartu, ale i červenou!

 Je jedno, kdy nakonec budou volby. Jen si prosím nenechme tlačit klíny do hlavy od zamindrákovaných fanatiků a profláknutých rádců. A volme sami, koho uznáme za vhodné. Nedělám si nějaké přehnané iluze, ale na druhou stranu, horší to být nemůže. I když se jistě najde celá řada těch, kdo budou tvrdit opak. Bodejť, jde jim o koryta...

 Přeji pěkný den a svobodný názor.

Advokát chudých Sokol poradil Parkanové, co s výpovědí Picka

kdo si ho oblékne?

Tak nám Vlasta Parkanová zveřejnila zmanipulované výslechy svědků v kauze letounů CASA. Nechala si
nakukat nezákonný únik informací. Našeptávač ji tak možná dostal do vyšetřovací koluzní vazby, aby nepůsobila na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné či jinak nemařila objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ovlivňování svědků. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se tím již zabývá.

Kdyby byla ve vazbě už včera, bylo by to pozdě. Exministryně zveřejnila na svém webu výpovědi svědků, mj. expremiéra Petra Nečase (ODS), někdejšího ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) či současného ministra obrany, armádního generála Vlastimila Picka. Zřejmě úmyslně vynechala jednu z jeho výpovědí. Jasná manipulace. Důvod vazby dle § 67 tr. řádu byl tím naplněn. Tím ovšem rovněž řekla vše, co věděla, takže už nehrozí, že by dál něco mařila; možná dostane od ÚOOÚ nějakou pokutu, tot vše.

Faktem je, že obviněný a jeho obhájce mají právo nahlížet do spisu od okamžiku sdělení obvinění. Nahlížet není ovšem totéž, co zveřejnit. Tím našeptávačem je její obhájce JUDr.Tomáš Sokol, který se na webu přiznává, že ji tento neobvyklý kousek doporučil. Zkušenosti k tomu má dostatečné; obhajoval Radovana Krejčíře, Bohumila Kulínského, Jiřího Paroubka, Marka Dalíka, zastupuje šéfku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou a exposlance Petra Kotta a další výtečníky. Je to americký "advokát chudých" Theodore Simon po česku; ten obhajoval též spousty zločinců, mj. také svého krajana Kevina Dahlgrena, podezřelého ze čtyř vražd v Brně... Kdo platí, ten vítězí, viz. Krejčíř, který, jestli to dobře počítám, už vyhrál sedmkrát u českých soudů. Nyní je to Sokolův další pokus na riziko; kdo by uvěřil osobě, která se do dějin české politiky nesmazatelně zapsala jako tzv. kolovadlo, od slova kolovat, resp. muzikantská Liduška, spíš tedy Vlastička? Ten první příměr vycházel z její politické turistiky, kdy prošla několika politickými stranami.

Napřed byla v OF, potom v ODA, následně v KDU-ČSL a nyní je v TOP 09. Druhé pojmenování jejího sklonu je svázáno s její dechovkově - pěveckou ambicí. Hlavně však s ukradenou melodií písně o Gagarinovi, z níž pro prezidenta Bushe ml. nazpívala ódu na americký radar v českých Brdech. Tomu se říká profesionální ministryně – kde ňa postavíš, tam mňa nájdeš! Tedy ve Federálním shromáždění, pak na ministerstvu zahraničí, vnitra, spravedlnosti a nakonec na ministerstvu obrany… Má holt, stejné geny jako její dávné prapředkyně - bojovnice Vlasta a Šárka z družiny Libušiných dívek, jež byly vedeny, aby bojovaly proti mužům. A formulovala svůj politický program slovy: „Bijme chlapy, ty bradaté, hloupé capy!“ První jí zavazí  ministr obrany Vlastimil Picek. kterému se pokusila dát výpověď ostudná osmidenní ministryně obrany Peake, horolezkyně, co se svým šerpou dosáhne vrcholu už v základním táboře...

Ale než došlo k vydání paní Vlasty invaznímu komandu, řečeno Kalouskovou hantýrkou, došlo k jinému maléru v rezortu obrany ČR. Řečeno s klasikem; čas oponou trhnul, ale na kádrové politice se nezměnilo vůbec nic. Zvláště v rezortech, které jsou nejdůležitější pro existenci státu, tedy především na ministerstvu spravedlnosti a obrany. Platilo to rovněž v letech, kdy se do zahraničních bank zřejmě přesouvaly miliardy, ukradené z rozpočtu také ministerstva obrany. V době, které se vyšetřování týká, tedy v letech 2005 až 2007, byli ministry obrany postupně Karel Kühnl, Jiří Šedivý a Vlasta Parkanová… Protikorupční policie nedávno navrhla obžalovat 54 lidí, kteří jsou stíháni kvůli rozsáhlým manipulacím s veřejnými zakázkami na ministerstvu obrany ve stamilionech. Informoval o tom mluvčí útvaru Roman Skřepek s tím, že jde o dosud největší případ za dobu existence útvaru. Celkem 18 obviněných z celkového počtu 54 osob je stíháno pro trestný čin účast na zločinném spolčení…

Bylo léto roku 2012; nastal čas boje Kalouska o hereckou cenu Oscara po česku. Zasloužil si ji za své vystoupení ve Sněmovně ČR, kde se snažil zabrániít vydání Parkanové policii za CASY. Ve svých řečnických extempore měl jediného viníka; jen a pouze firmu American Appraisal. (American Appraisal s.r.o. je znalecký ústav zapsaný Ministerstvem spravedlnosti ČR v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru ekonomika, a to již od roku 1993. Za dobu působení společnosti zrealizovali více než 1600 projektů ocenění v téměř čtyřiceti zemích světa. Celkový objem oceňovaného majetku činí 1,7 bilionu Kč (63 miliard €).)

Jmenoval ji asi dvacetkrát a vždy si pohrál na dokonalého znalce jazyka anglického. American Appraisal, znovu a znovu opakoval svojí „dokonalou“ výslovností. Neúnavně, otravně a oplzle ji urážel. Dvě slova a k tomu vždy přidal; “v čele stojí čistokrevný český estébák”… Připadal mi jako vyděšený a bezmezně zoufalý muž, kterému zvoní hrana. Strach a smrtelný pot - velmi výrazné symptomy hrůzy a očekávání velmi špatných věcí příštích. A mlel si svoji, že policie oslovuje právě tuto firmu, aby prověřila obchod letadel Casa. Učinila prý tak ve stylu hesla, že každého solventního zákazníka uspokojí obskurní American Appraisal. Co kdyby mu předsedkyně Sněmovny zaplatila měsíční kurz asertivity? Musí přece být nějaké fondy na sebevzdělávání poslaneckých, resp. ministerských hulvátů, co si myslí, že nad ně není a mohou si urážet, koho chtějí: “To je škvár, to je hnůj…”

Jak se dostala Parkanová do nesnází? Nákup čtyř letounů CASA za 3,5 miliardy korun a pět letadel L-159 schválila v roce 2009 vláda Mirka Topolánka (ODS). Letadla CASA však měla od začátku problémy s avionikou a nefungoval ani pasivní systém ochrany proti raketám. Letouny, které měly být už předloni nasazené v Afghánistánu, tak dokonce část roku vůbec nesměly do vzduchu. Při nákupu letadel CASA údajně vznikla škoda 658 milionů korun. Protikorupční policie viní Parkanovou ze dvou trestných činů kvůli nákupu letadel CASA pro armádu - zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Vraťme se ještě o další kousek do minulosti, kdy si Kalousek sám začal s vosím hnízdem, když vyslal iniciativně finančně analytický útvar, aby mohl sledovat toky všech peněz mezi účty, resp. podezřelé zakázky pro firmu ProMoPro. Chtěl být slavný lovec korupčníků. Zloděj volá, chyťte zloděje. Prostě poslal "loajálně" kontrolu na Úřad vlády, jejímž byl členem, kde jeho vládní kolega Vondra jako vicepremiér pro Evropu úřadoval v letech 2007 až 2009. V listopadu pak finančně analytický audit narazil na podezřelé transakce okolo společnosti ProMoPro. Vládní sekce pro evropské předsednictví totiž v roce 2008 zadala firmě ProMoPro zakázku na zajištění audiovizuálních služeb. Bez výběrového řízení. Cena zakázky neměla přesáhnout 85 milionů. Úřad vlády měl na konec na krku 551 milionů. To vše během Vondrova ministrování a českého předsednictví Evropské unii.

Následovalo trestní oznámení kvůli podezřelé zakázce pro ProMoPro, které podal Kalouskův finanční analytický útvar ministerstva financí, podle jehož šetření skončilo dalších zhruba 135 milionů korun v Rakousku na účtu firmy Deeside Service Solutions. Kalousek tak kriminalizoval Sašu Vondru a dostal za to pochvalu před nastoupenou jednotkou; vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula řekl, že ještě nedostal tak detailně zmapovanou kauzu jako je ta firmy ProMoPro. Obviněno bylo přes půl tuctu osob, kromě Vondry. Nic jako šéf neviděl, neslyšel, nic ani říkat na to nebude. Má za to přece trafiku v Českém aerohildingu a slíbené velvyslancování v Izraeli. No, neber to...

Inu, a přišla pomsta; paní Vlasta, dle Starých pověstí českých jmenovkyně historicky první české vojevůdkyně, je stíhána policii pro kauzu CASA. Ty audit ProMoPra, my kontrolu předražení nákupu letadel. A máš za to vydání Parkanové. A "advokátu chudých" Tomáši Sokolovi přibyl další lukrativní džob..

Zase Egypt....co s tím?

Stovky mrtvých, tisíce zraněných na straně podporovatelů svrženého prezidenta Mursího - to je jedna stránka, desítky zapálených křesťanských kostelů - to je další stránka a neschopnost zformulovat jasné stanovisko ať již v EU či USA to je třetí stránka celé té "egyptské patálie".

Jádro pudla - demokracie nefuguje, protože není...

Nemám rád ty názory, že existuje něco jako "nedokonalá demokracie" užívané při obhajobě polodemokratických režimů typu ještě nedávného Mečiarovského Slovenska či včerejšího Egypta, nebo snad soudobých USA. Demokracie zkrátka buď je a nebo není a v Egyptě zkrátka taková demokracie není.

Je iluzorní si myslet, že tím, že někde svrhneme diktátora (ať už Mubaraka nebo Kaddáfího), tak automaticky bude nastolena ideální forma demokracie. Notabene ne v zemích, kde něco jako demokracie nemá absolutně žádnou tradici. To co je pak obvykle po svržení diktátora nastoleno je především "děsnej binec" čili anarchie přerůstající v politicky či v nábožensky motivované násilí, které může v extrémním případě přerůst do občanské války (Lybie, Sýrie). Egypt ale vypadal zpočátku tak nadějně, že se chtělo věřit, že "teď konečně to vyjde", nevyšlo a nemohlo a vyjít.

Zaprvé při demontáži Mubarakovi diktatury se úplně zapomělo na armádu a na demontáž jejího mocenského aparátu. Namísto toho, aby ti, kteří byli zodpovědní za léta útlaku a především za střelbu do demonstrantů byli okamžitě odejiti a souzeni a aby egyptská armáda prošla "demubarakizací" (tak jako si Německo muselo projít denacifikací a východní Německo ještě později dekomunizací), tak se všechny výsady armádě ponechaly. Jistě - nejspíš proto, že by si je bez boje vzít nedala, jenže kdyby se bojovalo tehdy - to jest před Mursím a jeho vrtochy - tak by armáda nemohla tvrdit (jak tvrdí dnes), že se snaží chránit Egypt před islamizací. O tu totiž armádě vůbec nejde.

To oč se v Egyptě hraje jsou výhody armády. Není standartní, že armáda ovláda 40% ekonomiky a už vůbec není standartní, že armáda rozhoduje o tom "kdo u moci bude a kdo ne", ale to druhé je důsledkem prvního. Egyptská armáda si navykla na své výhodné postavení tak, že se ho přirozeně nechce vzdát a nebyla to hrozba "islamizace", ale hrozba toho, že vysocí vojenští představitelé přijdou o své postavení v politice a v ekonomice, která odstartovala tento puč. Ale nejdřív k Mursímu...

...samozřejmě, že Muslimské Bratrstvo je "svérázná organizace", nejde o teroristickou organizaci, ale přesto
její radikální křídlo před lety několik teroristických organizací zformovalo. Ne všichni muslimští bratři však sdílejí tuto cestu, ne všichni (a zejména ne Mursí) sdílejí myšlenku na "zahalování soch faraónů" a podobné ptákoviny. Mursí většinu největších bláznovství znemožnil realizovat ať již kvůli turismu, který - a to si uvědomoval i on - je pro Egypt klíčový, tak i kvůli vztahům s USA (1,3 miliardy dolarů ročně finanční pomoci) a EU (největší blízká ekonomika). Mursí vyhořel na tom, na čem vyhořet musel - na neutěšené ekonomické situace, která představuje nejhorší část Mubarakova dědictví a na tom, že jeho image - i přes to, že se snažil udržet situaci "v rámci mezí" - soustavně ničila média ať už ta světová, tak už ta domácí. Ano pokusil se posílit své pravomoce - to je pravda, ale činil tak legální cestou a to posílení nešlo za rámec "prezidentské republiky". O žádnou Mursího diktaturu nešlo, o tu by mohlo jít jen v případě, že by měl pod kontrolou armádu či by disponoval nějakým druhem "lidových milicí". Ani jedno neměl a ani o jedno neusiloval (dokažte mi opak!). Mursí byl zkrátka spíše obětí než příčinou současného stavu. Sice nepopírám, že radikální křídlo Muslimského bratrstva existuje (i v KSČ byli vedle lidí jako Bilak a Indra lidé Dubčekova typu, kteří chtěli razit umírněnější cestu - ostatně umírnění a radikálové jsou v KAŽDÉM HNUTÍ všude na světě, dokonce byli i mezi nacisty (viz bratři Strasserovi neboli "levicová odnož NSDAP" i když připouštím, že toto srovnání zrovna kulhá)). Mursí čelil neřešitelným problémům v nesmírně složité situaci a pochybuji, že by kdokoliv dokázal situaci zvládnout tak, aby se nedělo to co se nyní děje, nebo se nedělo ještě něco horšího. Mursí mohl hrotit vztah s Izraelem a hrát na arabský nacionalismus či islámský antisemitismus - ani jedno v praktické rovině nedělal. Klíčovou mírovou smlouvu nevypověděl, turismus za něj fungoval dál a žádné obavy turisté mít nemuseli, stejně tak neuzavřel Suezský průplav ani nevymyslel jinou hrůzu. Mursí v podstatě nic zlého neudělal, pouze se pokusil vyzískat pro civilní vládu a prezidenta více pravomocí, aby mohl rozháraný Egypt řídit a reformovat... a v ten moment se pochopitelně ozvala armáda.

Vojenská junta - nejhorší z možných řešení...

Protesty proti Mursímu byly, ale dneska už nikdo nespočítá kolik % Egypťanů bylo proti Mursímu, a kolik pro. Chvíli to vypadalo jako by proti němu byl celý Egypt, ale dnes to zase začíná vypadat, že po masakru muslimských bratří bude celý Egypt proti Sisímu a na straně Mursího. Žádné hodnověrné čísla každopádně nemáme a všechno co je o podpoře toho či onoho (Mursí x Sisí) řečeno jsou jen dohady.

To co proběhlo v Egyptě je ovšem nutné nazvat minimálně pravým jménem - šlo o vojenský převrat, či-li prachsprostý puč. Nešlo o žádné "odstavení od moci" či o "ochranu kohokoliv pro cokoliv" (vyjma armády pro vlastní moc), tyhle puče v muslimských zemích proti zvoleným vládám nejsou ostatně nic nového a všechny jsou "jak přes kopírák". Armády se drží svých koryt a žádná "lidem zvolená vláda" nemá v očích generálů co vládnout, od toho jsou tady přeci po léta oni sami. Dělo se to v Turecko (současný premiér Erdogan ihned po volbách, které vyhrál vyměnil prakticky celé armádní vedení a co šlo pozatýkal pro korupci, protože jinak by patrně následoval Mursího či spíše ho předešel), děje se to v Saúdské Arábii, kde dobře placená a politickými posty uplácená armáda drží u moci nejhoršího tyrana celého Blízkého východu krále Abdulláha (vůbec není divu, že vystupuje veřejně na podporu egyptské armády, když doma je u moci držen též jen pomocí bajonetů vlastní armády) a dělo se to i jinde. Kdo chce, tak si to zjistí - na internetu se to dá dohledat bez problému. I iránský šáh Páhlaví se u moci držel jako klíště pomocí armády a tak dlouho střílel do vlastních lidí, až výsledkem byla radikalizace iránské společnosti a vítězství ajjatoláha Chomejního, který by nebyl býval vyhrál, kdyby ho zaprvé Francouzi nevypustili do Iránu (aby naštvali Brity pod které jinak Irán historicky spadal) a kdyby zadruhé nedělal iránský šáh všechno proto, aby situaci dohnal do těch konců do jakých se nakonec dostala. Tak to zkrátka bylo, je a bohužel asi i bude. V tomto jsem skeptik.

V Egyptě se po desetiletí hýčkaná armáda dostala do situace, kdy cítila, že by snad mohla být odstavena od moci (což je jeden z předpokladů fungování demokracie mimochodem) a tak zasáhla a velice záhy ukázala svou pravou tvář. Tvář hrdlořezů a vrahů - protože taková armáda, která se dostane k neomezené moci zkrátka je. Vojenská junta nevyřeší žádný z egyptských problémů a nikdy nezíská od Egypťanů uznání. Dokonce jí jen málokdo věří, že se chce u moci držet jen dočasně... možná oficiálně, ale i kdyby byla zvolena demokratická a ne-islámská vláda, tak by si armáda snažila svou moc zachovat ať to stojí co to stojí. Vždyť ovládá půl egyptské ekonomiky a je takovým státem ve státě! A to taky není novinka - vzpomeňme na sovětskou NKVD či KGB, také měly vojska, kontrolu nad ekonomikou a jaká zvěrstva se děla! Nebo na SS ve Třetí Říši, které si dokonce zřídili "velkoobchodní pobočku" v podobě nucených otrockých prací a koncentračních (pracovně-vyhlazovacích) táborů. Nebyly to jen miliony mrtvých, ale také miliardy "vyrejžovaných" říšských marek a zlato, které skončilo bůhvíkde (často zmiňuje Švýcarsko, ale není to jen to). A egyptská armáda není vyjimkou. Jde jen a zase a pouze o peníze a moc, o nic jiného. A pro ty peníze a moc jsou ochotni střílet za bílého dne na neozbrojené demonstranty (i kdyby tam někdo z nich tu zbraň měl - což je u tak velkého davu možné - tak proti tomu co nasadila egyptská armáda je to nic).

Quo vadis Egypte?

Nakonec jsou tu dnes jen dvě možnosti. Buď vyhraje armáda - která nemá u moci co dělat v žádné demokratické společnosti, nebo vyhraje "lid" a to bez ohledu na to, zda půjde o Muslimské bratrstvo, nebo jinou frakci. Armáda už ukázala, že neváhá do lidí střílet, "lid" ukázal, že i přes to do sebe nechá střílet i nadále a bude proti tomu demonstrovat. Situace eskaluje a Al-Kájda a skuteční teroristé (Muslimské Bratrstvo je i přes své vrtochy stále jen slabý čajíček oproti tomu co je Talibán a ten je též jen odvarem toho co je Al-Kájda a skuteční teroristé) už začínají sbírat dobrovolníky. Každý masakr nažene jen víc a víc Egypťanů do náruče teroristů - těch opravdových - a výsledkem budou dlouholetá jatka, za které ponese odpovědnost armáda, která je odstartovala - to je jedna možnost. Druhá je pak ta, že přijde nějaký zvrat (atentát na Sisího, nebo rozštěpení armády - vyloučit se nedá bezpečně nic) a nebo opravdu proběhnou po nějaké době volby. A v nich ZASE vyhrají odpůrci armády - ať již spíše-demokratičtí či spíše-islamičtí (v Egyptě nejsou čistí islamisté a čistí demokraté, proto tam dávám to "spíše") a ZASE bude problém a tak pořád dokola, dokud armáda konečně nevyklidí pozice a neumožní vzniknout demokracii ať již takového či onakého zabaverní (nevidím jediný důvod, proč by v muslimské zemi, nemohla být demokracie s jistou mírou vlivu práva šaríja (neříkám s totální dominancí šárije ve fundamentalistickém střihu), když u nás jsou zase demokracie v Evropě pod určitou mírou křesťanských hodnot).

A na závěr - těm kteří dnes tak halasně chválí egyptskou armádu za to, že střílí do demonstrantů a "chrání zemi před islamismem" vzkazuji jediné:

- tohle dělali soudruzi z SSSR taky (NKVD/KGB i se svými soukromými armádami)

- tohle dělali nacisté v Reichu taky (SS, RSHA, SD, Gestapo...)

- tohle dělal Pinochet v Chile, Franco ve Španělsku či Páhlaví v Iránu

- tohle dělal Che Guevara a Castro na Kubě, tohle dělá Kim Čong Un v KLDR

- tohle dělali (v menší míře) i naši soudruzi v ČSSR se svými "Vojsky ministerstva vnitra" atd...

...všichni tihle měli či mají v rukou armády napojené na ekonomické a politické výhody daného prostředí a já se Vás tímto ptám:

"To opravdu chcete takovéto postupy, když známe dobře jejich konce obhajovat?"