Největším problémem a nejhorším dědictvím válek po celém světě nejsou chemické, biologické nebo
Miliony kusů takovýchto věcí jsou zakopány takřka všude, kde se od roku 1914 válčilo. Každoročně se jejich obětí stane dle OSN 15 až 20 tisíc lidí. To je již docela slušné okresní město, město plné doživotních mrzáků a to především z řad dětí. Smutné ale je to, že k milionům již nastraženým kusům, každoročně tisíce dalších přibydou. V posledních letech především v Sýrii, Izraeli, Libyi, Barmě a částečně i v Pákistánu či v Kolumbii.
Dnes se s těmito vražednými konzervami lze setkat v 84 zemích světa. Naše země podepsala dohody o zákazu nášlapných min, stejně jako 80% zemí světa s výjimkou takových světových hráčů jako jsou USA, Čína, Rusko, Izrael, Severní a Jižní Korea či Indie. Tyto a některé další si ponechávají produkci a zásoby nášlapných min. To ale neznamená, že naše armáda žádné protipěchotní miny, jejichž produkce byla u nás zastavena v roce 1989, nemá. Ještě v roce 2011 měla v držení téměř 2 500 kusů, která hodlala využít k výcvikům pyrotechniků a pro zkoušky ochranné techniky a výstroje. Díky dvacetileté přítomnosti sovětských vojsk na našem území byly také minami zasaženy dva vojenské prostory, které musely být po jejich odchodu vyčištěny. Jednalo se o prostory Mladá a Ralsko.
Nášlapné miny nevlastní pouze armády, ale také polovojenské a různé militantní skupiny, jež je získaly z vyrabovaných skladů například v Iráku, nebo v zemích bývalého SSSR. Jen si vzpomeňte, jaký chaos se rozpoutal po rozpadu bývalého SSSR a kolik vojenské techniky se dostalo na černý trh. Tanky, vrtulníky a těžkou techniku nevyjímaje. Buďte si jistí, že v každém současném válečném konfliktu jsou protipěchotní miny používány.
Nášlapné miny byly a jsou vlastně konvenční zbraní, proti jejímuž použití se nijak významně nezvedá veřejné mínění jako v případech použití zbraní s ochuzeným uranem, nebo v případě chemických zbraní. Je to s podivem, protože se jedná o velice zákeřný a efektivní stroj na zmrzačení. Ano, cílem není zabití, ale zmrzačení a to takovým způsobem, že často jediným způsobem „ošetření“ zraněného, je amputace postižené končetiny. Je to podstatně efektivnější způsob vedení války, protože zmrzačený voják zaměstnává podstatně více lidí, než zabitý voják. Je třeba jej dostat z bojiště, ošetřit a odklidit do týlu, kde jeho rekonvalescence zaměstnává více lidských a materiálních zdrojů, než pouhý pohřeb ostatků.
Jenže miny zůstávají nastraženy i po skončení konfliktu a trpělivě čekají na svoji oběť třeba i desítky let. Čekají na civilisty vracející se do svých domovů, na neopatrné a nezkušené děti, na rolníky vracející se na svoji půdu. Mnoho map minových polí se prostě ztratí, nebo nikdy nejsou vytvořeny a tak odminování a vyčištění zaminovaných oblastí si žádá nesmírné materiální a lidské investice. Jen v roce 2010 bylo vyčištěno 640 kilometrů čtverečních a zneškodněno více než milion nastražených min. Náklady na odminování a pomoc lidem v zasažených oblastech pak přesáhly v přepočtu 12,2 miliardy korun.
Lze považovat za úspěch, že počty zasažených nášlapnými minami každým rokem klesají. V roce 2011 bylo hlášeno 4 286 případů, nejvíce z Afganistánu a Pákistánu. Chlácholte ale těmito počty bezruké, beznohé a slepé děti, odkázané do konce života na živoření v podmínkách, ve kterých i pro zdravého člověka je život nesmírně těžký. Děti se totiž na těchto číslech podílejí z 42%. Civilisté pak dle údajů z roku 2011 z celých 72%, zatímco bezpečnostní složky z 26% a 2% připadají na osoby, podílející se na odminovacích pracích.
O tom, že se ale dohody o nešíření protipěchotních min snaží obcházet výrobci zbrojního materiálu, svědčí i kauza z roku 2001. Tehdy na veletrhu IDET v Brně nabízela k prodeji firma Horizont a.s. Poličské strojírny proti-dopravní minu Horizont PD-Mi-PK s nástražným čidlem, schopným se aktivovat i při kontaktu s člověkem. Podle názoru ICBL ( International Campaign to Ban Landmines ) je tento typ min zakázán na základě Dohody o zákazu nášlapných min, jíž je Česká republika signatářem. Tehdy proběhly tahanice, jejichž výsledkem bylo to, že nakonec Ministerstvo zahraničních věcí prohlásilo „PD-Mi-PK“ za legitimní vojenské zařízení. Dále pak doporučilo firmě konzultace v případě, že se rozhodne v budoucnu tyto miny opět vystavovat a nabízet. Čili když jde o obchod, lze se vždycky dohodnout.
V současné době by se na našem území neměly vyskytovat žádné oblasti, kde bychom mohli narazit na miny, schopných iniciace při náhodném kontaktu s člověkem. To je pro houbaře a návštěvníky lesa jistě povzbudivá zpráva. Nicméně třeba v Bosně a Hercegovině s takovými oblastmi musí český turista počítat. Ono totiž, pokud člověk uslyší podezřelé cvaknutí pod svoji nohou, tak to nemusí být jen prasknutí suché větvičky. Lidská vynalézavost je nekonečná a ve službách egoismu a válečnictví je nesmírně nebezpečnou zbraní. Závěrem snad tedy jen dodat, že chemické a jaderné zbraně představují skutečně vážné nebezpečí, jenže takzvaně „konvenční“ zbraně reálně zabíjejí a mrzačí každým rokem na světě tisícovky lidským bytostí.
autor: Pavel Šrédl
